U vsi Stará Lhota se na vysoko položeném lesnatém návrší nedaleko Nýrska nachází pozůstatky hradu, jenž byl původně pojmenován Baiereck. Dle pověsti jej založil neznámý rytíř odkudsi z Bavorska a lidé tak jeho sídlu dali jméno „Bavor v koutě“. Nejrůznějším komolením se pak z německého názvu stal český Pajrek.

Dnes se předpokládá, že zakladateli hradu byli Janovští z Janovic, jimž tato lesnatá krajina počátkem 14. století náležela. V písemných pramenech se s prvním oficiálním držitelem setkáváme až roku 1356, kdy se píše o Něprovi z Pajreku. Právě tato Janovická větev měla hrad v držení až do roku 1512. Po roce 1379 se o správu hradu i s okolními statky dělilo několik sourozenců. Kolem roku 1412 na hradě pobývalo vojsko Jindřicha z Rožmberka, kterému Pajrek jako výchozí bod pro výboje proti Rackovi Rýzmberskému z Janovic propůjčil Jan z Pajreka. Jindřich však zneužíval Janovu pohostinnost až do té míry, že se Jan nakonec odhodlal k tomu, požadovat po Jindřichovi proplacení alespoň těch peněz, které padly na obživu početného vojska, což se pánovi z Rožmberka pochopitelně příliš nezamlouvalo. Po roce 1419 se Jan musel navíc o hrad podělit se svými dvěma mladšími bratry a roku 1420 se postavil na stranu Táboritů. Ani tentokrát se mu setkání s Rožmberky příliš nevyplatilo, protože posloužil jako rukojmí pro Oldřicha z Rožmberka. Poučen tímto nepříjemným zážitkem, nechal bavorské a švábské žoldnéře projít až ke Klatovům. Sotva však husité začaly opět slavit úspěchy, přidal se rychle na jejich stranu. Roku 1432 však neváhal uzavřít příměří na Klenové a přejít spolu s Přibíkem z Klenové na katolickou stranu.

Po Janově smrti se o polovinu hradu podělili jeho čtyři synové a druhou polovinu, o jejímž osudu toho mnoho z písemných zpráv nevíme, držel Václav z Janovic. Až ve druhé polovině 15. století spojil obě části Racek z Pajreku. Poměrně vlivný muž působil ve funkci krajského hejtmana a oddaně stál na straně Jiřího z Poděbrad. Několikrát vytáhl do Bavor a roku 1467 porazil u Pajreku bavorské vojsko.

Po Rackově smrti se hrad dostal do držení pánů z Běšin a roku 1472 jakýsi Prakendorf z Bavorska vtrhl na Pajrek, dobyl jej, vypálil a jako rukojmí si s sebou odvezl Rackova syna. Následně si Rackovo dědictví rozdělili jeho příbuzní, avšak spíše než o záchranu hradu měli zájem o finanční zisky z přilehlých panství, a tak hrad chátral až do roku 1512, kdy jej získal Jindřich Kostomlatský z Vřesovic. Ten hrad sice opravil, ale zároveň jej poskytl jako vhodné útočiště pro lapky a opovědníky. Za tyto své služby zločincům byl později vězněn na Daliborce a následně roku 1520 sťat.

Ačkoli se za nějaký čas o dědictví na Pajrece přihlásil bratr popraveného Jindřicha, král potvrdil dědictví Evě z Vidhostic, po níž byl jako jediný majitel hradu uváděn její syn Adam z Dlouhé Vsi. Pajrek však již dávno nesloužil jako sídelní rezidence a žádný z rychle se měnících majitelů se o stav hradu příliš nezajímal, není tedy divu, že roku 1556 je již uváděn jako pustý. V té době již byl také 2 roky oficiální součástí bystřického panství. V 18. století posloužil jako vhodná zásobárna stavebního materiálu a poprvé roku 1887 za Hohenzollernů došlo k prvním záchranným a konzervačním pracím, které probíhají s přestávkami až do současnosti.

Hlavní součástí nevelkého hradu byla mohutná plochostropá obytná věž, která zároveň sloužila jako důležitý obranný prvek. Věž stála na svažitém terénu, takže její vlastní dno ubíhalo lehce do kopce. Na západní straně je viditelný úzký otvor ve výšce asi jednoho metru s výstupkem u zdi, který zřejmě sloužil jako hlavní vchod do věže, neboť vnější povrch zdí ukazuje, že až do této výše dosahoval okolní terén.

Z původního donjonu jsou dodnes patrné již pouze 3 stěny a to přibližně do úrovně 2. patra, jižní strana se celá sesula. Pouze na západní straně můžeme vidět pozůstatek okna. Úzkou uličkou je východně od věže odděleno další stavení, dnes jen v podobě západní zdi se zbytky omítky a malým oknem. V samotném jádře hradu se nacházelo ještě několik dalších objektů, drobný plochostropý objekt na severovýchodě či zděná budova u západní hradby. U jižní strany donjonu můžeme zpozorovat vstup do sklípku vytesaného do skály. Opevnění hradu na západní a východní straně zajišťoval přírodní skalnatý terén, přístupnější východní stranu chránila ještě bašta, na severu a jihu stály jen jednoduché hradby.

Výhodná poloha a skromné stavební provedení ukazují, že hrad neměl být výstavní šlechtickou rezidencí, ale nedobytným pohraničním hradem strážícím neklidnou oblast v Bavorském sousedství.  

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Daliborka

věcný:

• Baiereck
• Bavor v koutě

jmenný:

• Oldřich z Rožmberka
• Jiří z Poděbrad
• Přibík z Klenové
• Hohenzollernové
• Janovští z Janovic
• Něpr z Pajreka
• Jindřich z Rožmberka
• Jan z Pajreka
• Racek Rýzmberský
• Václav z Janovic
• Racek z Pajreku
• Prakendorf
• Jindřich Kostomlatský z Vřesovic
• Eva z Vidhostic
• Adam z Dlouhé Vsi