Na zalesněném návrší lemovaném říčkou Ostružnou můžeme nedaleko vesnice Kašovice vidět zříceninu stejnojmenné tvrze, o jejímž původu, rozsahu a způsobu opevnění nemáme dochovánu jedinou zprávu. Nedaleko tvrze se až do 19. století nacházel dvůr, podle nějž zřejmě byla tvrz pojmenována, neboť blízké vsi se do té doby říkalo Kašovičky. Vůbec poprvé se název Kašovice objevuje v predikátu Sezimy z Kašovic v první polovině 14. století. Dále víme, že po roce 1350 se majiteli celého panství stali páni z Velhartic, které také považujeme za stavitele kašovické tvrze.

Koncem 14. století věnoval Jan z Velhartic Kašovice své ženě Žofce z Opočna jako součást jejího věna. Počátkem 15. století tvrz vlastnil Oldřich z Rožmberka, který ji roku 1428 prodal Menhartovi z Hradce a ve 2. polovině 15. století byly Kašovice trvale připojeny k hradu ve Velharticích. Roku 1555 byly již považovány za nedílnou součást panství Hrádek (Hrádek u Sušice) a zpráva o prodeji z roku 1565 za Jana Rendla z Úšavy uvádí kašovickou tvrz jako pustou.

Dodnes s jistotou nevíme, kým a za jakým účelem byla tvrz vybudována. Jednalo se o ne zcela tradiční řešení v podobě rozměrného tříprostorového plochostropého paláce, který se do současnosti dochoval v polovině své původní hmoty včetně suterénu. Obytná obdélníková budova sloužila ve vyšších úrovních k obytným účelům, v prvním patře byly tři místnosti, z nichž jedna byla vytápěna krbem, ve střední byla okna se sedátky a v poslední jsou k vidění pozůstatky prevétu. Až do 19. století se tu v prvním patře dle Sedláčka uskladňovalo dubové dřevo. Ve druhém patře jsou patrné pozůstatky velkého sálu s rozměrným oknem, sedátky a prevétem. K sálu přiléhala na západní straně komnata vytápěná krbem. Sklepní a přízemní prostory byly zcela bez oken, pod západní částí stavby jsou dodnes patrné pozůstatky podzemní části. V okolí tvrze nejsou sebemenší známky po opevnění, případně po jakékoli okolní zástavbě, snad zanikly při parkové úpravě okolí, či šlo pouze o dřevěné konstrukce, po nichž nezůstalo žádné památky.

Velkorysé řešení s výrazným obytným komfortem a celkově výstavním provedením ukazuje, že šlo o významný objekt, který měl snad sloužit k rezidenčním účelům. I ze samotné polohy typické spíše pro hrad vyplývá, že Kašovická tvrz je zajímavou ukázkou stavby na pomezí mezi tvrzí a hradem.

O princezně se zlatou hvězdou

S Kašovickou tvrzí je spojována pověst, která se zřejmě stala námětem pro známou pohádku o princezně se zlatou hvězdou na čele. Dle tohoto příběhu bydlel na tvrzi kdysi mocný vladyka, do jehož sídla jednoho dne přišla neznámá dívka, která se ucházela o místo v kuchyni. Místní kuchař se nechal přemluvit, ačkoli v neznámou, ušmudlanou dívku, která měla čelo zahalené šátkem, příliš velkou důvěru neměl.

Když pak jednoho večera odjel vladyka na ples do Sušice, dívka se vydala za ním ve svých krásných šatech, které si přinesla v uzlíčku s sebou. Vladyka si na plese okamžitě všiml půvabné dívky a na důkaz své lásky jí později věnoval prsten, k němuž při následném setkání na dalším plese přidal ještě růžičku z perel. Podobně jako v oné zfilmované pohádce, našel i kašovický pán v jídle postupně oba dary a svou vyvolenou tak konečně poznal.

Literatura

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Sv. 9. Domažlicko a Klatovsko, Praha 1893

MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady, Praha 1972

BĚLOHLÁVEK, Miloslav (red.). Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sv. 4. Západní Čechy, Praha 1985

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Ostružná
• Kašovičky
• Hrádek u Sušice

věcný:

• plochostropý palác
• krb
• prevét

jmenný:

• Menhart z Hradce
• páni z Velhartic
• Jan z Velhartic
• Oldřich z Rožmberka
• Sezima z Kašovic
• Žofka z Opočna
• Jan Rendl z Úšavy