Historické jádro města Horažďovice se zformovalo nejpozději ve 2. polovině 13. století na levém břehu zlatonosné řeky Otavy, kdy tato oblast připadla Bavorům ze Strakonic. Ti přenechali nejprve kolonizační aktivitu strakonickým johanitů, za nichž započalo hloubení příkopů, stavba opevnění a sídelní tvrze. Opevňování města bylo dokončeno před rokem 1307. Do dnešní doby se dochovaly nejen původní části hradeb, ale též tři městské brány: Východní brána s přilehlou šatlavou, Branka zajišťující v době požáru nejkratší přístup k vodě a Červená brána. Právě Červená nebo také Pražská brána je považována za druhou nejstarší bránu v Čechách. Sloužila jako hlavní vstup do města a díky tomu se také může chlubit skutečně reprezentativním provedením. Tyčí se nad ní čtvercová věž, jež sloužila k úkrytu vojska a uskladnění munice během obléhání města. Omítka je ozdobena městským znakem a na jižní straně jsou ve výklenku umístěny tři dřevěné sochy Ukřižování.

Veškerá stavební činnost se ve středověku a raném novověku soustředila kolem náměstí, jehož protáhlý, v západní části zaoblený půdorys uzavíral z jedné strany kostel sv. Petra a Pavla a z druhé bavorovská tvrz. Za Půty Švihovského z Rýzmberka došlo k další významné stavební fázi. Především se městské jádro rozšířilo východním směrem, kde kolem bývalé kaple sv. Michala vyrostl areál minoritského kláštera.

Po třicetileté válce se obnovy města ujala nová vrchnost v podobě Šternberků, rekonstrukce se dočkal farní kostel, zámek i radnice. Na místě vyhořelých domů vyrůstala nová reprezentativní měšťanská sídla a barokně se upravovala původní přeživší středověká zástavba.

Celkový rozkvět města pokračoval zvláště v průběhu 19. a na počátku 20. století, kdy se do obrazu města vepsala průmyslová revoluce. Ačkoli se jednalo spíše o roztroušenou stvební činnost, začala se jako průmyslová zóna formovat zvláště jihovýchodní část města při silnici na Strakonice.  

Literatura

Seznam literatury