Původní augustiniánský klášter nechal roku 1287 založit Václav II. mezi hradbami města v severozápadním nároží. Roku 1421 vypálili klášter domažličtí husité, kostel zůstal stát, ale zpustl. Augustiniáni se vrátili do města až roku 1620, významně se podíleli na rekatolizaci města. Rozhodli se také obnovit zapomenutý klášter. Stavba se však velmi vlekla, výstavba kláštera pokračovala ještě v polovině 18. století. Když měl klášter konečně všechna čtyři křídla, došlo roku 1747 k velkému požáru. O tři roky později byl ale klášter již znovu opraven. Umělecky zajímavý je refektář z roku 1752 s freskami od plzeňského malíře Josefa Luxe, ten od roku 1993 slouží jako výstavní sál. Budova kláštera byla vrácena roku 1990 řádu. Zůstala v něm základní umělecká škola.

V ambitu kláštera je dnes umístěna také pískovcová socha sv. Augustina z kláštera Pivoň. Světec je zobrazen jako vousatý stařec v biskupském rouchu s mitrou. V levé ruce svírá symbol řádu, srdce.

Rajský dvůr kláštera poskytl roku 1994 útočiště starému smírčímu kříži, který stával na nádvoří Chodského hradu. Kříž má nestejně dlouhá ramena, horní kolmé rameno již prakticky chybí. Na spodním břevně je špatně viditelný obrys kříže nebo meče.

Další do rajského dvora přemístěnou památkou je starý hraniční kámen, který stával na pomezí pozemků Domažlice – Havlovice a chodské vsi Stráž, u někdejší zelenovské hájovny. Na jedné straně ho zdobí reliéf anděla z domažlického znaku. Na druhé jsou dvě zkřížené sekery, symbol chodských vesnic. Levá má tvar chodské čakany, pravá připomíná tesařskou širočinu. Zdeněk Procházka datoval kámen do 16. století.

Ke klášteru patří také klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie. I ten prošel několika přestavbami. Zajímavostí je, že původní gotická svatyně byla podstatně větší než dnešní kostel. V 18. století byla přistavěna věž s barokní makovicí a lucernou. Z velké plánované přestavby po požáru roku 1747 bylo nakonec uskutečněno jen málo. Roku 1829 začala přestavba ve strohém klasicistním stylu. Roku 1832 byl nový kostel vysvěcen, vznikl prakticky z presbyteria starého kostela, když byla navíc zbořena část starší kostelní lodi. Další úpravy byly prováděny roku 1864. V 19. století byla také vysázena nová alej kaštanů. Z původního zařízení kostela se zachovala jen socha Assumpty z 15. století, jinak je interiér převážně právě z doby přestavby v 1. polovině 19. století.

Tzv. Aleje kláštera před kostelem zdobily barokní sochy. V roce 1843 byla zbořena původní hradba a stará brána kláštera. Posunula se i zeď, na které dnes sochy stojí. Za autora soch je považován barokní sochař František Ringelhahn (1706 – 1789). Jeho signatura se však na sochách nedochovala. Poslední velká rekonstrukce soch proběhla v letech 2003 – 2006. V ateliéru sochaře Jaroslava Šindeláře z Plzně byly vytvořeny kopie soch, originály byly umístěny v klášterním ambitu. Na opravě se dotací podílelo také ministerstvo kultury. Na bráně stojí socha Nanebevzetí Panny Marie. Marie je oděna v rozevláté roucho, vzhlíží k nebi. U jejích nohou poletují andílci. Napravo od ní stojí Mikuláš Tolentinský (zemřel 1305), augustiniánský mnich. Andílek mu přidržuje košík s chlebem, aby ho mohl rozdávat chudým.  Nalevo od Panny Marie stojí sv. Augustin (zemřel 430), patron řádu. I u něj stojí andílek, který drží jeho biskupskou mitru. První na zdi směrem k poště stojí augustinián sv. Tomáš z Villa Nova, kazatel a dobrodinec chudiny, který žil ve Španělsku v 16. století. Zemřel ve Valencii, kde se stal biskupem roku 1555. Je zobrazen jako biskup, u nohou mu sedí žebrák, kterému podává minci. Další socha je určována různě. Z. Procházka ji identifikuje jako sv. Jana Gonzálese de Castrillo (1479). Světec v mnišském hábitu vytahuje ze studny tonoucí dítě za pomoci svého opasku. Dále nechybí Jan Nepomucký v netradiční podobě. Je prostovlasý, má kanovnický šat, biret přidržuje levou rukou, v pravé ruce drží podivně kolmo krucifix. Následuje sv. Václav ve zbroji s knížecí čepicí a s praporcem. V levé ruce má navíc štít s obrazem P. Marie Staroboleslavské. Osmou sochou je sv. Gelasius, papež a autor církevních spisů, který zemřel roku 1496. Nohou drtí ďábla, symbol pohanství, na hlavě má papežskou tiáru. V levé ruce drží Písmo svaté. Původně měl i tříbřevnový kříž. Poslední socha představuje na Domažlicku oblíbeného sv. Vavřince, který byl údajně roku 258 upečen na roštu. O ten se také opírá levou rukou.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Pivoň

věcný:

• smírčí kříž
• ZUŠ
• refektář
• hraniční kámen

jmenný:

• Václav II.
• František Ringelhahn
• Josef Lux
• Jaroslav Šindelář