Právě unikátní fortifikační systém, který z hradu Rabí učinil skutečně monumentální pevnost, má na svědomí asi nejvýznamnější osobnost české pozdně gotické architektury, Benedikt Rejt.

O životě tohoto předního královského architekta víme jen velmi málo. Přestože více než půl století prožil v Čechách, pocházel zřejmě z dnešního Německa či Rakouska. V Čechách se usadil někdy před rokem 1489 díky pozvání krále Vladislava Jagellonského, který byl okouzlen jeho schopnostmi při opevňování v Norimberku a Berghausenu u Vladislavova švagra Jiřího Bohatého z Landshuttu.

V Praze pobýval přímo na Hradě, kde měl k dispozici byt a konírnu se dvěma „služebními“ koňmi, kteří jej dopravovali na stavby do okolních měst. Roku 1510 byl za své zásluhy v chrámu sv.Víta pasován králem Vladislavem na rytíře, od toho okamžiku se mohl pyšnit vlastním erbem, na němž byl zlatý lev s kružítkem v černém poli.

První úkol, kterým král nového stavebního mistra pověřil, byla fortifikace Pražského hradu. Rejt započal stavbou Daliborky a hradeb se střeleckým ochozem lemujícím dnešní Zlatou uličku. Následoval projekt reprezentativního traktu, dnešního Vladislavského sálu, jehož realizace s jedinečnou klenbou konstruovanou jako celek bez podpěrných sloupů otevřela cestu k velkolepým prostorným chrámům. Tento objekt o rozměrech 62 x 16 x 13 metrů se stal největším klenutým sálem bez použití opěr v Evropě. Nově osazená pilastrová okna, připisovaná italskému kameníkovi Antoniu de Capellimu z Modeny, navíc již předznamenávala renesanci.

V letech 1502 až 1508 budoval Rejt kancelářské křídlo Hradu, tzv. Ludvíkovo. Vskutku renesanční palác zdobila pravoúhlá obdélníková okna, neomítnutá kvádrová fasáda a pilastrové portály. Rejt se dále podílel na stavbě chrámu sv. Víta a přestavbě letohrádku v Oboře, v dnešním Bubenči.

Ačkoli písemné prameny o Rejtově působení mimo Prahu obvykle mlčí, lze jeho nezaměnitelné stavitelské postupy vypozorovat na Křivoklátě, v Blatné, na Švihově či v Olomouci. Až do své smrti roku 1534 pak řídil stavbu kaple sv. Barbory v Kutné Hoře.

Literatura

Seznam literatury