Kněz, filolog, orientalista, překladatel a jeden z otců české slavistiky se narodil roku 1735 v Turnově. V mládí studoval na piaristických gymnáziích v Kosmonosech a ve Slaném, roku 1751 vstoupil do paulánského kláštera v Tachově, kde setrval do roku 1758, kdy získal kněžské svěcení. Poté působil jako učitel teologie, hebrejštiny, řečtiny a aramejštiny na paulánských školách ve Vídni a Mnichově, v letech 1767 až 1784 vyučoval v Praze. Od šedesátých let se soustavně věnoval slavistice, roku 1776 pořídil spolu s Františkem Faustinem Procházkou nový český překlad Starého i Nového zákona oceňovaný pro vysokou jazykovou úroveň a kultivovanost. Durych se stal důležitým členem kruhu českých obrozenců, kam kromě něj patřili například František Martin Pelcl, Mikuláš Adaukt Voigt, Gelasius Dobner, František Faustin Procházka či Josef Dobrovský. V letech 1785 až 1796 studoval slavika v císařské dvorní knihovně ve Vídni, poté odešel do penze a dožil v rodném Turnově.

Václav Fortunát Durych bývá pokládán za zakladatele kritické slavistiky v Čechách a předchůdce věhlasnějších badatelů, najmě Josefa Dobrovského a Pavla Josefa Šafaříka. Ve své odborné práci se soustředil na zkoumání církevněslovanského jazyka, staroslověnštinu a staročeské církevní překlady. Vrcholným Durychovým dílem je nedokončený opus Bibliotheca slavica, koncipovaný jako kniha o pěti svazcích, který se zabýval nejstaršími dějinami Slovanů a snažil se vyzdvihnout starobylost a provázanost kultury a jazyků jednotlivých slovanských etnik.

Literatura

Seznam literatury