Římskokatolický duchovní, děkan v Manětíně při kostele sv. Jana Křtitele, historik Manětínska. Narodil se 11. května 1900 v Úpici ve východních Čechách. V letech 1912–1920 studoval na německém klášterním gymnáziu v Broumově, které bylo v péči řádu benediktinů. Následná studia absolvoval v Římě, který na mladého studenta bohosloví zapůsobil především svými historickými památkami. Primici (první mši svatou po vysvěcení na kněze) zde sloužil 14. července 1924. Z Říma se vrátil do Čech a odebral se do Manětína, kde se v roce 1925 stal na žádost patrona a majitele panství hraběte Jana Lažanského kaplanem při děkanském kostele sv. Jana Křtitele. Od roku 1928 až do své smrti působil v Manětíně jako děkan. Vedle běžných duchovenských a pedagogických povinností se intenzivně zabýval regionální historií. Bádal v děkanském, městském i zámeckém archivu a s výsledky svého bádání seznamoval posluchače při kázání v děkanském chrámu i při jiných příležitostech. Sepsal řadu pojednání především o manětínském baroku a jeho osobnostech (stavitelích, sochařích, malířích i hudebnících), která jsou dnes uložena v děkanském archivu. Vřelý vztah pociťoval i k přírodě v okolí Manětína, obzvláště si oblíbil dominantu Chlumské hory. V roce 1958 spoluzaložil Kruh přátel Manětínska a stal se jeho prvním předsedou, podílel se také na založení zdejšího vlastivědného muzea. Zemřel náhle 29. dubna 1967 a i přes deštivé počasí jej na poslední cestě na hřbitov u kostela sv. Barbory vyprovodilo přes 1600 občanů Manětína a okolí. Pohřební průvod vedl pražský biskup P. František Tomášek, který nad Wonkovou rakví vřelými slovy ocenil jeho celoživotní práci. Pozoruhodným historickým pramenem jsou Wonkovy osobní deníky z let 1938–1945, v nichž popisuje každodenní život v Manětíně v období protektorátu a druhé světové války, přičemž se nezdráhá vyslovovat kritické poznámky vůči nacismu a tehdejšímu zřízení. Deníky byly v nedávné době vydány knižně pod titulem „Doba zkoušek a naděje“.

Literatura

Seznam literatury