Již v polovině 19. století uvažovali Plzeňané o vhodném místě pro výstavbu železničního nádraží. Zatímco většina měst nechtěla o železnici ani slyšet, Plzeňané usilovali o to, aby bylo nádraží co nejblíže městu. První plzeňskou vlakovou stanici přibližně v místech dnešního Hlavního nádraží vybudovala Česká západní dráha již v roce 1862. Brzy v její blízkosti ovšem přistavěla své zázemí i Dráha císaře Františka Josefa a na místě dnešního nákladového nádraží přibyla v roce 1873 ještě Plzeňsko-březenská dráha. Komplex tří soukromých nádražních objektů však nebyl zdaleka ideální. Problém představovalo nejen odloučení osobní a nákladové přepravy, ale i bezpečnostní zajištění. Město nespokojené s touto situací již od 70. let pomýšlelo na založení jediné nádražní budovy a tomuto záměru napomohlo znárodnění dráhy, v jehož důsledku byl správou C. k. státních drah vypracován návrh na stavbu plzeňského Hlavního nádraží. S realizací stavby podle koncepce Jana Bašty započala firma Rudolfa Stecha v roce 1895 a slavnostní otevření proběhlo o 12 let později. Oproti původnímu plánu došlo průběžně k několika změnám, především se přistoupilo k ostrovnímu uspořádání. Na místě bývalé Plzeňsko-řezenské dráhy vyrostlo nákladové nádraží. Hlavní budovu v duchu historismu a s řadou vkusných secesních prvků tvořily dvě části. Západní část sloužil jako vestibul s podlahou v úrovni přednádražního prostoru, z něhož se zvedalo široké schodiště do příčného koridoru vyvýšených nástupišť. Vestibul obklopovaly pokladny, poštovní úřad, úschovna zavazadel a další nádražní zázemí, zároveň odtud vycházely tunely k jednotlivým nástupištím. Budova byla zaklenuta čtyřhrannou kupolí se světlíkem ve výšce 40 m nad zemí. Kupole podobného tvaru zastřešovaly i schodišťové rizality v hlavním průčelí. Ve východní části se nacházely restaurace, čekárna, salon i kanceláře. Drobné úpravy pokračovaly až do první světové války.

Tragickým se pro plzeňské hlavní nádraží stal rok 1945, kdy bylo během velkého dubnového bombardování doslova srovnáno se zemí. Snaha o rychlou a levnou poválečnou obnovu vedla pouze k tomu, že vysoká architektonická hodnota budovy byla degradována řadou nevhodných úprav. Přesto je plzeňské Hlavní nádraží dodnes vskutku reprezentativní tehnickou památkou Východního Předměstí.  

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• Česká západní dráha
• Dráha císaře Františka Josefa

jmenný:

• Rudolf Štech
• Jan Bašta
• Plzeňsko-březenská dráha