V jihovýchodní části historického městského jádra se nachází klášterní areál, který do konce 14. století vybudovali františkáni, kteří ve městě jen s malou přestávkou pobývali až do poloviny 20. století. První františkánští mniši přišli do Plzně již koncem 13. století a záhy tu započali s výstavbou konventu a kostela. Za husitství, v době, kdy se Plzeňané přiklonili k učení radikálního Václava Korandy, byli mniši nuceni klášter opustit, avšak záhy, co se situace ve městě opět přiklonila na katolickou stranu, se vrátili zpět. V roce 1460 pak z rozhodnutí papeže Pia II. byl klášter přenechán radikální odnoži františkánů, observantům, kteří však z povahy své řehole nemohli držet žádný hmotný majetek, a tak jejich statky přešly do držení města. Následující století bylo ve znamení luterství, což ve svém důsledku vedlo k úpadku klášterního života, neboť mniši byli závislí na almužnách plzeňských měšťanů. K roku 1574 obývali klášter pouze 2 mniši. Zánik této instituce však byl zažehnán již v 17. století díky úspěšné rekatolizaci. Rozkvět řeholního života následoval i po roce 1700 a plzeňským františkánům se podařilo uniknout i neblahým dopadům josefínských reforem. Osudovým se jim tak stalo až 20. století, kdy v roce 1950 byli z rozhodnutí vlády vyhnáni. Po roce 1989 jim byly zdejší objekty opět navráceny, avšak mniši se rozhodli využít skromnější prostory v Plzni na Lochotíně a tento historicky velmi cenný komplex přenechat diecézi. Dnes zde tedy kromě diecézních úřadů sídlí především Diecézní muzeum.

I přes četné stavební úpravy si kostel s klášterem uchoval středověký ráz. Budova konventu je jednopatrová, vystavěná na čtvercovém půdorysu, v přízemní části je v ambitech k vidění zajímavá kamenná kazatelna z roku 1543, za pozornost stojí také kaple sv. Barbory s nástěnnými malbami z poloviny 15. století.

Konvent je přímo spojen s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, tato basilikální trojlodní stavba je uzavřená osmibokým presbytářem a zaklenutá klenbami z 2. poloviny 13. století. Gotiku prezentují i kamennými kružbami zdobená okna. V presbytáři můžeme obdivovat plasticky řešené konzoly přípon s figurálními a rostlinnými motivy. Při severní straně kostela stojí gotická věž ze 14. století, východně od ní se nachází kaple Nejsvětější Trojice z doby kolem roku 1611 s výsečovou klenbou a neogotickým portálem z poloviny 19. století. Oktogonální kaple sv. Antonína ze 17. století je umístěna severně od lodi. Dalšími barokními prvky jsou vstupní průčelí s kruchtou a chodba od presbytáře se schodištěm. Západní průčelí ze 20. let 18. století je dílem plzeňského architekta Jakuba Augustona ml.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• kaple sv. Barbory
• kaple sv. Antonína
• observanté
• Diecézní muzeum

jmenný:

• Jakub Auguston mladší
• Václav Koranda
• Pius II.