První zmínka o Týnci pochází z roku 1227, a to v souvislosti s darem zdejších pozemků pražskému klášteru sv. Jiří králem Vladislavem II. Již počátkem 14. století však byla samostatným statkem, který drželi bratři Jan a Jošt. Někdy ve 14. století si místní páni vystavěli tvrz, kterou kolem roku 1379 vlastnil Mikeš. V roce 1400 se jakýsi Jan poprvé píše s predikátem z Týnce. Přibližně o půl století později ale Diviš z Týnce připojil zdejší statky ke klenovskému panství a stará tvrz, která přestala plnit sídelní funkci, postupně zanikla. V polovině 16. století se uvádí nejen sídlo, ale i ves a dvůr jako pusté, což je připisováno na vrub vpádu Bavorských vojsk do Čech, která snad Týnec vyplenila. Krátce na to ale muselo dojít k obnově, o čemž svědčí to, že roku 1624 již Albrecht Kolovrat Krakovský zakoupil gotickou tvrz snad s renesančními úpravami a započal s budováním svého vskutku rozsáhlého panství. Přibližně za 20 let již k němu náleželo 16 vesnic, o sto let později se počet více jak zdvojnásobil.

Stará tvrz však ani v nejmenším nemohla plnit rezidenční funkci pro pány tak velkého dominia, a tak Maxmilián Kolovrat Krakovský zahájil stavbu nového, velkoryse řešeného barokního sídla. Se stavebními pracemi se započalo roku 1721 a ještě v polovině 18. století nebylo hotovo. Realizace stavitele Giovanni Battisty Aliprandiho byla dokončena až za Jana Josefa Kolovrata Krakovského v roce 1760. Kolem zámku byl zároveň založen rozlehlý barokní park obklopený vysokou zdí. Krakovští na Týnci zůstali až do roku 1927, od nich objekt zakoupil architekt Jaroslav Polívka, který tu zřídil luxusní hotel. Během hospodářské krize však počet hostů natolik poklesl, že se Polívka dostal do finanční tísně a zámek byl v konkurzu prodán Městské spořitelně ve Velvarech. Za 2 roky poté bývalé centrum týneckého panství získal Spolek pro péči o sirotky v Praze a využil jej jako sirotčinec. Ve 2. polovině 20. století nejdřív patřil evangelické metodistické církvi a posléze jej využívala armáda.

Týnecký zámek je vskutku velkolepou barokní rezidencí. Průčelí o délce 60 metrů lemují dvě křídla, z nichž ovšem bylo dokončeno pouze jediné, západní trakt totiž byl pouhou kulisou až do 20. století, kdy jej dostavěl Jaroslav Polívka. Střední část průčelí utváří oválný rizalit ukrývající oválný sál v prvním patře. Přízemní portik o třech vjezdech je nahoře ukončen balustrádovým balkonem s antickými sochami. Okenní osy i průčelí dělí iónské pilastry. Střecha je mansardová se segmentově zakončenými vikýři. Za pozornost jistě stojí i výzdoba jedné z místností východního křídla, která ukrývá fresky Františka Lemarie zachycující různé dvory týneckého panství. Některé z nich jsou důležitým ikonografickým pramenem pro již zaniklá sídla.

V současnosti patří týnecký zámek soukromému majiteli, který zde plánuje vytvořit centrum pro výtvarné umělce.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• klášter sv. Jiří
• armáda
• sirotčinec
• Městská spořitelna ve Velvarech
• Spolek pro péči o sirotky v Praze
• evangelická metodistická církev

jmenný:

• Vladislav II.
• Mikeš
• Jošt
• Jan z Týnce
• Diviš z Týnce
• Albrecht Kolovrat Krakovský
• Maxmilián Kolovrat Krakovský
• Giovanni Battista Aliprandi
• Jan Josef Kolovrat Krakovský
• Jaroslav Polívka
• František Lemarie