Vydáme-li se po cestě vedoucí od Neznašov do Vrhavče dojdeme k táhlému návrší, kde se dříve nacházela středověká tvrz, jejíž počátky jsou spojovány s rodem Benedů ze Šťáhlav. Již roku 1501 se v pramenech objevuje jakýsi Milota Beneda ze Šťáhlav, který je považovaný za vůbec prvního písemně doloženého vlastníka tohoto šlechtického sídla. Po roce 1539, kdy zemřel Milotův syn Jan, získala celé panství Janova dcera Ludmila, jež Lhotku prodala roku 1543 Janovi Kouskovi ze Sobětiček. Původně klatovský měšťan Jan Kouska byl roku 1529 oceněn povýšením do šlechtického stavu a kromě predikátu ze Sobětiček potvrzoval svůj nový společenský status i rozšiřováním rodového majetku. Kouskové tak na Lhotce, jež později začala nést jejich jméno, zůstali až do druhé poloviny 17. století.

Za třicetileté války byl však Kouskovský majetek v ohrožení, neboť Jindřich se aktivně účastnil povstání českých stavů a ačkoli zemřel již roku 1621, byli jeho potomci nuceni přistoupit na manský závazek, ze kterého se vymanili až roku 1652. V té době také došlo k rozdělení rodového majetku na dvě poloviny mezi Jana Adama a Albrechta Hynka. Roku 1687 pak ale oba díly opětovně spojil nový majitel, kterým byl Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat. Jako součást panství Krakovských však Lhotka definitivně přestala plnit funkci hlavního šlechtického sídla a byla připojena k týneckému panství. Postupně chátrající objekt bývalé tvrze tak posloužil pouze jako vhodný stavební materiál při budování šlechtického statku. 

Ústřední, dodnes dochovanou, stavbou byla čtverhranná věž, která s největší pravděpodobností přináležela k rozlehlejšímu paláci, který však zcela pohltila výstavba hospodářských budov za Krakovských z Kolovrat. Do věže se vstupovalo z východní strany kamenným půlkruhovým portálem s okosenou hranou. U štěrbinových okének jsou dodnes patrné zbytky ostění. Zatímco spodní podlaží věže sloužila hospodářským a komunikačním účelům, ve 2. patře byla obytná místnost a v jihozápadní části se nacházel tradiční prevet. Podle popisu z roku 1655 víme, že za Jakuba Kousky na konci 16. století zde byla vystavěna nová budova, snad v místech dnešní stodoly, která měla přízemí s průjezdem, obytné první patro a druhé patro se sníženým stropem. Další budova, o jejíž původní podobě ani účelu nic nevíme, je v náznacích patrná ve hmotě stavení severovýchodně od tvrze. K pasivní obraně sloužil příkop zaplavený vodou z rybníka na východní straně a val dochovaný na západní, jižní a severovýchodní straně. Vlastní jádro tvrze uzavírala hradební zeď nepravidelného půdorysu, jejíž zbytky můžeme stále vidět na severu a západě areálu. Poté, co statek koncem 17. století zakoupili Krakovští z Kolovrat, došlo k zásadním úpravám pro hospodářské účely. Věž posloužila jako sýpka, zbylé budovy postupně zanikly a tvrziště splynulo s rozrůstajícím se dvorem. Dnes je objekt v soukromém vlastnictví a vlastní areál obehnaný plotem je nepřístupný.

Literatura

ÚLOVEC, Jiří. Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Praha 2004

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• vodní tvrz
• prevét

jmenný:

• Benedové ze Šťáhlav
• Jan Kouska ze Sobětiček
• Milota Beneda ze Šťáhlav
• Jan Beneda ze Šťáhlav
• Jindřich Kouska ze Sobětiček
• Jan Adam Kouska ze Sobětiček
• Albrecht Hynek Kouska ze Sobětiček
• Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat