František Xaver Noha se narodil roku 1894 v Dobřanech. Vyučil se soustružníkem a pracoval v plzeňských Škodových závodech. V roce 1915 byl odvelen na východní frontu. Později dobrovolně přešel do ruského zajetí. To prožíval v táborech na Ukrajině poblíž Charkova, kde se v únoru 1918 při postupu císařského vojska na východ opět ocitl v pravomoci rakousko-uherské armády. Počátkem dubna 1918 se dostal do Rumburku. Tady se zanedlouho stal vůdcem povstání, které ho připravilo o život. V Dobřanech jej dnes připomíná pamětní deska.     

Rumburská vzpoura byla protiválečným vystoupením českých vojáků, ke kterému došlo 21. května 1918 v severočeském Rumburku. Jednalo se zejména o reakci na nedostatečné a špatné zásobování, nevyplacené žoldy a šikanu německých důstojníků. Organizátory bylo 65 mužů v čele s Františkem Nohou, kteří odepřeli poslušnost svým velitelům. Postupně se přidávalo mnoho dalších vojáků. Vzbouřenci nejprve obsadili město a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády a rozprášeni. František Xaver Noha, Stanko Vodička a Vojtěch Kovář, hlavní vůdci povstání, byli 29. května 1918 popraveni. Z více než 580 obviněných bylo 116 posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v Terezíně.

Literatura

Seznam literatury