Nejznámější historickou osobností pocházející z Rokycan je pravděpodobně husitský kazatel a teolog Jan Rokycana, jehož dnes připomíná pamětní deska na průčelí rokycanské radnice. V mládí jej formovalo působení v místním augustiniánském klášteře, odkud odešel na pražskou univerzitu. V Praze se brzy seznámil s učením Jana Husa. V rámci rodícího se husitského hnutí se stavěl na stranu umírněných utrakvistů, reprezentovaných Jakoubkem ze Stříbra, naopak vystupoval proti radikálnímu Janu Želivskému i proti vojevůdci Janu Žižkovi. Od roku 1427 působil jako farář u chrámu Panny Marie před Týnem na Starém Městě pražském, poté se stal generálním vikářem pražského arcibiskupství (tedy hlavou utrakvistického duchovenstva), rektorem pražské univerzity i vyslancem na koncilu v Basileji. Český sněm jej v roce 1435 zvolil pražským arcibiskupem, ale tato volba nikdy nebyla kanonicky uznána. Ve všech svých funkcích působil Rokycana jako jednotící prvek jinak roztříštěného husitského hnutí. Byl podporovatelem zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem a zastáncem jeho politiky. Ten naopak Rokycanu plně respektoval jako hlavu církve podobojí. V jeho kázáních často zazníval důraz na přísné dodržování novozákonních předpisů a jejich aplikaci v osobním životě. Vyzýval také k prohloubení osobní zbožnosti a tím vším byl v souladu s prvotními ideály husitství. Díky jeho žákům se dochoval soubor Rokycanových kázání z let 1453-1457 ("Postilla"), v nichž se spíše než ke složitým teologickým otázkám vyjadřuje k běžným problémům středověkého člověka.

Literatura

Seznam literatury