Jan Dubravius se narodil asi roku 1468 jako Jan Skála ve vlivné a zámožné rodině, která žila na předměstí tehdejší Plzně, v dnešní Doubravce. Janovi rodiče zřejmě od počátku počítali s tím, že se jejich syn vydá na církevní dráhu, a tak jej poslali studovat na prestižní univerzity do Vídně a Itálie. Doktorát z církevního práva obdržel v Padově a záhy na to se vrátil do Čech. Již v roce 1513 získal post arcijáhna v Kroměříži, kde posléze působil také jako probošt.

Dubravius si velmi rychle po návratu do vlasti dokázal udělat dobré známosti. Snadno se mu podařilo získat na svou stranu významné církevní i světské představitele. V roce 1517 jej Ludvík Jagellonský odměnil povýšením do rytířského stavu, o rok později v Itálii vyjednával sňatek polského krále Zikmunda Jagellonského s Bonou Sforzou. Získal si přízeň i moravského biskupa Stanislava I. Thurza, který jej učinil nejprve svým sekretářem a posléze i radou a kancléřem.

Dubraviova moc neuvěřitelně rostla. Byl jmenován do komise, která měla zrevidovat moravské zemské právo, jako biskupův vyslanec se zapojil také do válek s turky, za což od Ludvíka získal město Břeclav. I přesto, že většinu svého života prožil Dubravius na Moravě, zasahoval velmi intenzivně i do dění v Čechách. Zvláště jej trápila otázka soužití utrakvistů a katolíků, přičemž jeho primární zájem bylo obnovení pražského arcibiskupství. Povstání 1547 však jeho smířlivý postoj vůči nekatolíkům definitivně zlomilo. Poté podpořil vyhnání členů Jednoty bratrské a odmítl světit utrakvistické kněze. Od roku 1541 se navíc situaci věnoval z pozice olomouckého biskupa, jímž byl až do své smrti v roce 1553.

Dubravius byl vskutku renesančním člověkem, který se vedle budování politické a církevní kariéry věnoval též vědám o přírodě a historii. Udržoval kontakty s významnými humanisty své doby a napsal několik knih, z nichž nejznámější Libellus de piscinis et piscium, qui in eis aluntur natura je vůbec nejstarším odborným spisem o rybníkářství.

Literatura

Seznam literatury