Drobná osada Chválenice se nachází přibližně 10 km jihovýchodně od Plzně při cestě na České Budějovice. Již koncem 13. století patřila nepříliš významným místním šlechticům, pánům z Chválenic. Jako první je zmiňován jakýsi Semislav z Chválenic, který pobýval na chválenickém opevněném dvorci, jenž později beze stopy zanikl. Ve 2. polovině 14. století však Chválenice přešly na pány z Pokonic a tím definitivně ztratily rezidenční funkci. Tou dobou se navíc chválenický statek dělil mezi několik majitelů a koncem 14. století jej získala sympatizantka s Janem Žižkou, plzeňská měšťanka Anna Pabiánková. Ta zůstala věrná kalichu i poté, co Plzenští vyhnali Václava Korandu. Nakonec se odebrala s husitskými radikály do Tábora a vzdala se veškerého svého majetku.
Zkonfiskované Chválenice se tak v roce 1425 na čas staly majetkem města Plzně. Již koncem 15. století však zadlužená Plzeň zjevně zaplatila dlužný plat plzeňskému rychtáři tím, že mu postoupila právě Chválenice, neboť posléze se jako chválenický pán uvádí rychtářův syn Jan Chválenický z Hodusic. V 16. století již Chválenice drželi Hradišťští z Hořovic, jenž je podřídili nebílovské správě. Od 17. století se díky Kokořovcům připojily k rozsáhlému šťáhlavskému panství, jehož součástí zůstaly až do konce feudalismu. V roce 1816 se pak zdejší vrchností stal další významný západočeský šlechtický rod Černínů z Chudenic.
Dominantou Chválenic je především nádherný barokní kostel sv. Martina, jehož architektem je Kilián Ignác Dientzenhofer. Černínové z Chudenic u něj pak nechali postavit klasicistní faru. Další výraznou chválenickou architektonickou památkou je budova školy, v jejíž blízkosti je umístěný pomník obětem 1. světové války.
