Jižně od Sušice podél rušné komunikace na Kašperské Hory se v údolí Otavy a jejího pravobřežního přítoku rozkládá obec Dlouhá Ves. Nejstarší zmínky o tomto sídle pochází ze 14. století, kdy tu sídlili vladykové Dlouvesští z Dlouhé Vsi a fungoval tu farní kostel. Přibližně až do konce 18. století však máme o vývoji této lokality poměrně málo zpráv. Na konci 15. století se novými pány na Dlouhé Vsi stali Čejkovští z Čejkov, ti zde také vystavěli pozdně středověkou tvrz. Díky revizi kraje za účelem pořízení berní ruly víme, že tu v polovině 16. století bylo jen 9 usedlostí a z toho pouze 2 selské. Po více jak 100 let byla ves poznamenána střídáním majitelů různých kvalit a schopností, až ji konečně v 18. století zakoupili Schwarzenbergové. Právě jim vděčí Dlouhá Ves za svůj zřejmě největší rozkvět. Josef kníže Schwarzenberg za účelem podpory čilého obchodu se dřevem ze šumavských lesů zde totiž zřídil rozsáhlou kolonii dřevorubců a vorařů. Na pozemcích emfyteutického panského dvora u cesty spojující jádro původní vsi s řekou Otavou tak během pár let vyrostlo téměř na tři desítky nových domů.
Jedná se o vskutku unikátní urbanistický útvar, který tvoří typizované dvojdomky seřazené do jedné linie. Návrh na stavbu zpracoval stavitel Jan Libor. Každý z těchto domů měl trojdílnou obytnou dispozici, k níž na zadní straně přiléhala hospodářská část obrácená k té vedlejší zadní stěnou, celý komplex byl zastřešen společnou polovalbovou střechou. Zvenčí byly domy charakteristické kruhovými okénky v širokých štítech s plastickými rámy, interiéry pak zdobily trámové stropy. Bohužel v důsledku pozdějších necitlivých zásahů většina těchto domů nadobro ztratila svůj jedinečný ráz. Podobně nepříznivý osud potkal i bývalý zámecký areál.
Původně dvoukřídlý renesanční zámeček stával na místě středověké tvrze Dlouveských z Dlouhé Vsi. Počátkem 18. století se stavba dočkala barokní přestavby a v její blízkosti byla postavena kaple sv. Kříže, jež byla se zámkem propojena skrze krytý most. Zámecký areál doplňovaly hospodářské budovy převážně barokního a klasicistního rázu. V roce 1949 ovšem tuto cennou památku postihl ničivý požár, od něhož docházelo k postupné devastaci objektu, kterou završilo zboření zámecké kaple v 80. letech.
Přestože se Dlouhá Ves díky svému nezaměnitelnému urbanistickému charakteru stává častým objektem odborného zájmu, její památková ochrana zatím prosazena nebyla.
