Výlet Zaniklá středověká krajina vás povede Kozelským polesím rozkládajícím se nedaleko Šťáhlav. Jedná se o unikátně dochovaný soubor terénních reliktů sídelní a hospodářské aktivity z období středověku v podobě zříceniny hradu Lopata s pozůstatky obléhacího ležení z doby husitských válek, zaniklé tvrze a vsi, rybničních hrází, náhonů a cest.
Jednotlivá zastavení: zámek Kozel, rybníček za Kozlem, Nestlivský rybník, zbytky tvrze Netajov (Neslívy), mohylové pohřebiště Hádek, zřícenina hradu Lopata
Základní informace
Jednotlivá zastavení:
- zámek Kozel
- rybníček za Kozlem
- Nestlivský rybník
- zbytky tvrze Netajov (Neslívy)
- mohylové pohřebiště Hádek
- zřícenina hradu Lopata
Časová náročnost (pouze trasa pěšky): 3 hod. 15 min.
Časová náročnost (trasa, výklad, práce s pl): 6 hod. 30 min.
Délka trasy výletu: 9,95 km
Trasa výletu:
- hlavní parkoviště zámku Kozel
- zámek Kozel (830 m, 15 min.)
- rybníček za Kozlem (650 m, 10 min.)
- Nestlivský rybník (2,1 km, 40 min.)
- zbytky tvrze Netajov (770 m, 15 min)
- mohylové pohřebiště Hádek (700 m, 15 min.)
- zřícenina hradu Lopata (1,3 km, 30 min.)
- hlavní parkoviště zámku Kozel (3,6 km, 1 hod. 10 min.)
Doprava na zámek kozel: autobus – ČSAD autobusy Plzeň a. s. (zastávka: Šťáhlavy, Kozel, roz.), vlak – ČD, trať č. 190 (zastávka: Šťáhlavy), vlastní doprava – parkování je možné na hlavním parkovišti zámku Kozel (49°40'5.380"N, 13°31'27.124"E)
Mapa výletu:
Soubory ke stažení:
- PDF verze výletu
- Pracovní list a jeho řešení
Zastavení
Zámek kozel
Přístupnost: prohlídka s průvodcem
Otevírací doba:
- duben, říjen
- pondělí – pátek pouze pro předem objednané skupiny nad 10 osob za příplatek
- sobota – neděle 10:00 – 16:00
- květen, červen, září
- pondělí zavřeno
- úterý – neděle 10:00 – 16:00
- červenec, srpen
- pondělí – pátek zavřeno
- sobota – neděle 10:00 – 17:00
Výše vstupného: 140 Kč plné, 95 Kč snížené – zámecký základní okruh; 50 Kč plné, 20 Kč snížené – jízdárna
Časová náročnost: 1 hod. 30 min. (délka prohlídky: zámek základní okruh 45 min., jízdárna: libovolné)
Kontakt pro objednávky a více informací: Šťáhlavy 67, 332 03 Šťáhlavy, tel.: +420 377 969 040–1, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
V zalesněných svazích nedaleko Šťáhlav si Jan Vojtěch Černín z Chudenic nechal v duchu klasicismu vystavět reprezentativní a komfortní lovecký zámeček, jenž posléze získal jméno Kozel. Název pochází od pověsti, že právě v těchto místech pohané dříve v den jarní rovnodennosti obětovali kozla. Stavbou zámečku byl pověřen pražský architekta Václav Haberditz. Ten v letech 1784 až 1789 vytvořil jednoduchý čtyřkřídlý objekt uzavírající dvůr s mansardovým patrem v jižní části. Jeho vnitřní stranu lemoval kamenný ochoz, z něhož se vstupovalo přímo do pokojů. Středem uzavřeného nádvoří byl bazén. Zatímco fasáda byla pouze decentně ozdobena toskánskými pilastry a lizénovými rámci, pro exteriér byl charakteristický komfort a přepych. Stěny pokojů byly vymalovány četnými figurálními i rostlinnými motivy. Pozdně rokokový nábytek doplnila cenná empírová kamna nejrůznějších tvarů a barev. K rozšíření zámku došlo záhy po jeho dokončení v 90. letech 18. století. Tehdy architekt Ignác Jan Palliardi přistavěl dva nové objekty, patrovou kapli a jízdárnu.
Rybníček za kozlem a Nestlivský rybník
Přístupnost: volně přístupný
Výše vstupného: zdarma
Na přelomu 11. a 12. století jsou na našem území zakládány první ojedinělé rybníky. Rybníky ve 13. století patřily nejen ke klášterům, ale byly i součástí feudálních panství. Teprve v polovině 14. století dochází k promyšlenému budování rybníků. Karel IV. jejich výstavbu podporoval a rybníky zřizoval nejen z prostředků královské komory, ale s cílem dát lidem hojnost ryb přikazoval také stavům a městům rybníky budovat. Tehdy byly stavěny především rybníky menší, stavebně nenáročnější. Konec 15. a celé 16. století lze charakterizovat jako zlatý věk českého a moravského rybníkářství. Některé rybníky v oné době vznikaly nejen z potřeb rybochovných, ale také jako řešení vodohospodářských problémů (např. v rámci meliorace bažinatých oblastí). V té době docházelo k bouřlivé výstavbě rybníků – byly totiž pokládány za velmi výnosné investice, a proto se v jejich budování angažovala nejen šlechta, ale i svobodná města či jednotliví měšťané. V druhé polovině 18. století se ovšem začala situace měnit. S růstem počtu obyvatel narůstala i poptávka po potravinách, patenty Josefa II. navíc uvolnily rozvoj zemědělství a to opustilo úhorový systém hospodaření a přešlo k pevným osevním postupům a střídání plodin. Tento pokrokový nástup však rybníkářství nezachytilo. Rybníky, jako jediná rezerva pro rozšiřování zemědělské půdy, začaly být vysoušeny a přeměňovány na pole a louky dávající větší užitek. Rušení rybníků probíhalo intenzivně především v úrodných oblastech, například na Plzeňsku.
Hráz rybníka neboli rybniční hráz zadržuje vodu v rybníku. Je budována z kamene a hlíny, její vodotěsnost se zajišťovala ideálně kamennou dlažbou. V nejhlubším místě hráze se nachází trubka, v níž je umístěn čep fungující jako zátka. Pro přívod vody do rybníka se používá náhon, což je uměle vytvořená vodní cesta. Může mít délku i několik desítek kilometrů.
Zbytky tvrze Netajov (Neslívy)
Přístupnost: volně přístupný
Výše vstupného: zdarma
Tvrz je drobné opevněné feudální sídlo stavěné většinou ve vesnicích. Od hradů, zámků nebo městských paláců se tedy lišily převážně svou polohou a velikostí. Vlastní sídlo tvrze tvořil jedno či vícepatrový objekt, stojící buď osaměle, nebo při obvodu tvrziště. Obytné prostory byly nejčastěji v patrech, přízemí a sklepy se vyhrazovaly pro zásoby, úrodu a hospodářská zařízení. Pokud to bylo možné, byly pro tvrze vyhledávány přirozeně chráněné polohy na ostrožnách, okrajích teras a plošin a při vodních tocích. Bezprostřední ochranu pak tvořily obvodové konstrukce budov a zděné či palisádové hradby. Přístupy do tvrzí vedly nejčastěji přes příkopy po mostech. Tvrze si stavěli již od 13. století především příslušníci drobné šlechty – zemané, vladykové. Teprve kolem poloviny 16. století pozbývají tvrze svého významu a bývají opouštěny. Tvrz Netajov je součástí zaniklého sídelního celku, který se skládá ze dvou vsí, Horních a Dolních Neslív, tvrze v Dolních Neslívech, vodních děl a středověkých cest. Historické zmínky o Netajově se datují od roku 1361, kdy je v pramenech uváděna ves a tvrz Nestev. Od roku 1400 patřily obě vsi k panství hradu Lopaty. Roku 1432, kdy byl hrad oblehnut a během čtyř měsíců dobyt husitskými posádkami západočeských měst v čele s Přibíkem z Klenové, předpokládáme násilný zánik vsí. Stopy Dolního Nestajova jsou soustředěny především na západním svahu údolí Rakovského potoka. Na nízké terase nad nivou potoka se nachází kruhové tvrziště o průměru přibližně třicet dva metrů, opevněné příkopem a se středovým pahorkem. K tvrzišti se na jihovýchodě váže rozměrná kupa, vysunutá do dna údolí, a na jihu a jihozápadě dvě skupiny pozůstatků středověkých objektů. Ke středověkému stavu náležejí také vodní díla, která vzbuzují respekt svou mohutností, pokud jde o náhon a zejména rybniční hráz. Průzkum tvrziště prováděl F. X. Franc v roce 1880, jednalo se zřejmě o první průzkum středověké vsi u nás.
Mohylové pohřebiště Hádek
Přístupnost: volně přístupný
Výše vstupného: zdarma
Mohylové pohřebiště na Hájku se rozkládá na návrší bývalých středověkých polí nedaleko tvrziště Netajov. Archeologický výzkum zde prováděl F. X. Franc v letech 1878 až 1883. Prozkoumal při něm všech 42 zachovaných mohyl, které nebyly poničeny orbou. Mohyly pocházejí z období střední doby bronzové. Velmi častou výbavou těchto hrobů byly zbraně (např. bronzové sekery, bronzové lukostřelecké šipky, velké hroty kopí, dýky), doplňky oděvu a bronzové ozdoby (např. jehlice ke spínání šatů, prsteny, náhrdelníky), výbavu doplňovala keramika (např. velké misky, různé nádoby a džbánky). Mohyly byly různých velikostí, od zcela malých, plochých, majících v průměru 2 metry, až k velkým o průměru až 15 metrů a výšce 2 metry. Ještě dnes se v terénu dají vysledovat patrné pozůstatky vykopaných mohyl.
Zřícenina hradu Lopata
Přístupnost: volně přístupný
Výše vstupného: zdarma
Zříceniny hradu nesoucího jméno Lopata jsou dochovány na buližníkovém suku asi 4 km od zámku Kozel, uprostřed Kozelského polesí. Hrad byl zbudován na místě pravěkého eneolitického výšinného sídliště chamské kultury. Předhradí využívalo k obraně vystupující skály, bránu střežila věž. Uprostřed stávala schodišťová věž, jež umožňovala vstup do nejvýše položené části. Tady bylo jádro hradu s velkým okrouhlým bergfritem a s několika budovami. Zachovaly se základy zdiva, zbytek gotického vstupního portálu a cisterna vytesaná do skály.
Hrad byl založen pány z Litic, a to nejpozději po polovině 14. století. V roce 1427 hrad vlastnil Habart z Hrádku. Ten se později dal na dráhu lapky a z hradu pořádal loupeživé výpravy do širokého okolí. Husitský hejtman Svojše ze Zahrádky proto v roce 1432 ke hradu přitáhl z nedalekého hradu Vlčtejna společně s okolními šlechtici a městskými hotovostmi Klatov, Sušice, Horažďovic a Domažlic. Po několikaměsíčním obléhání posádka hrad sama zapálila, aby se Habartovi v nastalém zmatku naskytla příležitost k útěku. Vyhořelý hrad byl poté zbořen. F. X. Franc zde prováděl rozsáhlý archeologický výzkum.
Literatura
ANDERLE, Jan. Tvrze kozelského polesí, Plzeň 1996 (= Zapomenuté hrady, tvrze a místa 11).
DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 1999.
DURDÍK, Tomáš – SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Západní Čechy, Praha 2005.
NOVOBILSKÝ, Milan. Hrad Lopata u Šťáhlav, Plzeň 1995 (= Zapomenuté hrady, tvrze a místa 3).
SOKOL, Petr. Historie v lese. Prostor lesa jako archeologická lokalita, Dějiny a současnost 28, 2006, č. 11, s. 41–43.