Koncem 13. století založená tzv. Nová Plzeň ležela na významném obchodním uzlu, neboť se zde stýkalo hned několik významných obchodních cest. Právě norimberská stezka vedoucí k Pražské bráně překonávala Mlýnský náhon po tomto mostě. Willenberg jej na své vedutě zpodobnil jako krytý, pravděpodobně dřevěný, jenž byl z jedná strany chráněn bránou s hrázděným ochozen a z druhé strany, od Špitálského předměstí, jej střežila obranná věž. Předpokládá se, že během Mansfeldova dobytí Plzně byl most spálen. Kvůli jeho prvořadému významu však byl záhy obnoven a přetrval v této původní podobě až do počátku 18. století.

Asi před rokem 1750 nahradil svého dřevěného předchůdce dnešní kamenný most. K roku 1761 již byl klenutý a doplněný řadou barokních soch. Sochy Panny Marie a sv. Jana však byly posléze přesunuty na Saský most a pískovcová socha Piety od sochaře Antonína Hericha nahrazena kopií z roku 1987. V roce 1879 byl most doplněn chodníkem s kovovým zábradlím. Když však ve 20. letech došlo k zasypání Mlýnské strouhy, byly mostní oblouky vyzděny a most zůstal pouze jakýmsi symbolickým přechodem přes bývalou vodní cestu. Následně, v roce 1929, se po něm projela poprvé tramvaj, jež po něm jezdí od hlavního nádraží do centra ještě dnes. Most o šířce 5 metrů tvořený dvojicí oblouků o rozpětí 7,85 a 10 m zůstává dodnes jako jedna z mála připomínek na středověkou Plzeň.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Pražská brána
• Mlýnská strouha

věcný:

• norimberská stezka

jmenný:

• Antonín Herich
• Willenberg