Základní kámen k jezuitskému kostelu byl položen roku 1656 krátce po zahájení velkolepé výstavby areálu jezuitské koleje v Klatovech. Plány na zhotovení celého komplexu připravil tehdejší rektor Theodor Moretus, který byl povolán právě za tímto účelem, protože měl již bohaté zkušenosti se zakládáním koleje v Březnici. Plán pro výstavbu kostela dotvořil Carlo Lurago a vedení stavby později převzal Giovanni Domenico Orsi. Na slavnostní otevření nového kostela však čekali Klatovští poněkud déle, než se původně očekávalo, neb průběžně vázlo financování.

Kostel má půdorys klasického jezuitského chrámu s atypicky umístěným presbytářem z důvodu obrácení průčelí chrámu do náměstí. Bohatě zdobená průčelní fasáda a dvě reprezentativní kostelní věže učinily z kostela nepřehlédnutelnou dominantu klatovského náměstí.

Deset let od dokončení chrámu se však jezuité museli vypořádat s živelnou pohromou, kostel totiž bylo nutno rekonstruovat po mohutném požáru, který roku 1689 zachvátil celé město. Nákladnou opravu později údajně provedl Kilián Ignác Dientzenhofer. Dnešní podoba kostela pochází z roku 1810, kdy byl kostel opět poničen řáděním „červeného kohouta“.

Kostel byl nedílnou součástí rozsáhlého jezuitské komplexu, z presbytáře se tak vcházelo do bývalé latinské školy, ve sklepení byly zřízeny katakomby. Zde byli pohřbívání jak příslušníci řádu, tak s jezuity sympatizující šlechta. První rakev byla do katakomb uložena roku 1674, poslední pak ještě roku 1783. Díky neobvyklému systému odvětrávání skrze kostelní věže došlo k vytvoření ideálních podmínek pro uchování měkkých tkání, a tak jsou tu dodnes k vidění poměrně dobře zachované mumie jezuitů.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• jezuité
• latinská škola
• katakomby
• mumie

jmenný:

• Theodor Moretus
• Carlo Lurago
• Giovanni Domenico Orsi
• Kilián Ignác Dientzenhofer