Bývalé královské město Stříbro, druhé největší sídlo tachovského okresu, které bývalo v pramenech německé provenience uváděno pod názvem Mies, se rozkládá na obou březích řeky Mže. Jedno z důležitých center západních Čech leží zhruba v půli cesty mezi Plzní a Tachovem a díky své výhodné poloze dnes plní úlohu významného dopravního uzlu.

Předchůdcem Stříbra byla ve 12. století hornická osada situovaná blízko toku Mže. Prvními obyvateli byli havíři, kteří v nedalekých dolech od půle 12. věku dobývali drahý kov, což se záhy odrazilo v názvu lokality. Kolem roku 1240 byla stará vesnice opuštěna, sídliště bylo přeneseno na ostrožnu nad řekou, kde bylo založeno královské město. Jeho význam, bohatství a prosperita pramenily kromě horního podnikání ze skutečnosti, že jím procházela obchodní cesta z Plzně do Norimberku.

Pro české panovníky se podpora Stříbra formou privilegií stala prostředkem k upevňování královské moci v západních Čechách. Už v půli 13. století zasedal ve městě soud, který mohl trestat i hrdelní zločiny. Jan Lucemburský roku 1337 vyhlásil, že místní si mohou sami volit městskou radu a určovat složení soudního tribunálu. Císař Karel roku 1372 určil, že obec se má řídit právem Starého Města pražského. Za vlády Václava IV. probíhala obchodní válka Stříbra s nedalekými, slibně se rozvíjejícími Kladruby, která nakonec vyzněla jednoznačně ve prospěch Stříbrských. Roku 1382 panovník nařídil, aby všichni kupci a formani vezoucí zboží po cestě z Plzně do Tachova, Přimdy nebo Teplé povinně cestovali přes Stříbro. Ve 14. století byla osada opevněna pásem hradeb.

Už v předhusitské době stálo ve městě přes 300 domů, v nichž žilo takřka 2 000 obyvatel. Roku 1421 se před Stříbrem objevila Žižkova polní armáda, vojevůdce se však po krátkém váhání rozhodl vytáhnout raději proti hradu Krasíkovu. Roku 1426 obsadil dosud katolickou državu kališník Přibík z Klenové. Za vlády Jiřího z Poděbrad, kterého místní měšťané věrně podporovali, došlo k potvrzení starých privilegií i udělení nových výsad. Jelikož se zásoby drahých kovů v nedalekých dolech neustále tenčily, přeorientovala se v 15. století velká část havířů na těžbu olova. Roku 1498 byl vybudován obecní pivovar, místní pšeničné pivo se zakrátko stalo oblíbeným artiklem v Norimberku a dalších německých městech. Na přelomu 15. a 16. věku byl hospodářský rozmach Stříbra poněkud zpomalen sérií čtyř velkých požárů, naproti tomu 16. století, kdy zde působil velký počet řemeslníků sdružených v 11 ceších, bylo obdobím prosperity. Populační růst si vynutil vznik Horního a Dolního předměstí a rozšíření fortifikačního systému.

Za třicetileté války utrpělo Stříbro výrazné ztráty. Po skončení konfliktu se v něm nacházelo přes 40 pustých domů. Rychlou obnovu královského města umožnilo oživení těžby olova v místních dolech. Železnice byla do Stříbra dovedena roku 1871, kdy byla otevřena trať mezi Plzní a Chebem. Industrializace zde v 19. století takřka neproběhla, velká část nedalekého rudného revíru byla uzavřena na počátku 20. století. Stříbro bylo spolu s blízkým okolím od počátku národnostně smíšenou oblastí, až do konce druhé světové války zde převažovalo německé etnikum. Populační ztráty způsobené odsunem se však podařilo zacelit poměrně rychle. V současnosti má město přes 8 000 obyvatel.

Duch štol Duchmaus

Havíři, kteří pracovali v dolech, jež se nacházely v okolí Stříbra, si často vypravovali pověsti o Duchmausovi. Tento duch skal horníkům neustále škodil a snažil se je přivést do neštěstí, jeho úkolem totiž bylo střežit před lidmi poklady země. Někdy na sebe bral podobu syčivého průvanu, který se hnal štolami a zhášel kahany, jindy zaplavoval chodby vodou, své úmysly dával najevo také zavalováním vykutaných podzemních cest sutí a kamením. Oblíbenou kratochvílí zlého ducha bylo líčení různých nástrah na havíře, jednou jim schoval nářadí, ondy otevřel bludnou slepou chodbu. Duchmaus měl velkou lysou hlavu, šedou pleť, drobné tělíčko a hrb na zádech, bylo ho možno spatřit při přeskakování ze skály na skálu. Nosil hrubou plachetku a vždy u sebe měl železnou hůlku, kterou mohl bez nejmenší námahy lámat kameny.

Jakoubek ze Stříbra

(asi 1375 Víchov - 9. 8. 1429 Praha)

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Staré Město pražské
• Teplá
• Mže
• Norimberk
• Cheb
• Mies
• Horní předměstí
• Dolní předměstí

jmenný:

• Jan Žižka
• Jan Lucemburský
• Karel IV.
• Jiří z Poděbrad
• Přibík z Klenové
• Václav IV.