Přibližně 14 km východně od Klatov se nachází město, jehož počátky jsou spjaty s kolonizační činností cisterciáckého kláštera v Nepomuku. K založení osady, již posléze povýšili na městečko, vybrali nepomučtí cisterciáci rovinatý zalesněný terén nedaleko Klatov. Nové sídlo dostalo příznačný název Plánice, německy pak Planitz. Součástí klášterního panství zůstalo až do poloviny 15. století. Po roce 1420, kdy byl nepomucký klášter vypleněn, přenechal Zikmund Lucemburský tento statek Bohuslavovi a Hynkovi ze Švamberka, kteří jej připojili ke svému zelenohorskému panství, které neslo název podle zámku Zelená Hora, kde pláničtí páni sídlili.

Již roku 1464 se však novým zdejším pánem stal jiný významý šlechtický rod, a tím byli Šternberkové. Za jejich panování byla Plánice několikrát obdařena městskými privilegii a za Ladislava ze Šternberka v letech 1519 až 1521 byla dokonce samostatným panstvím. Na rezidenční sídlo ji povýšil i Vilém ze Šternberka, který se honosil přídomkem „z Plánice“ a vystavěl si tu i renesanční tvrz. Po Vilémově smrti se však Plánice opět stala součástí většího šternberského dominia, v němž zůstala až do roku 1638, kdy ji získal Jaroslav Bořita z Martinic. Jeho rod tu pobýval až do poloviny 18. století a spravoval z plánického zámečku na 20 vesnic. Před koncem 18. století zakoupil zdejší panství František Wallis a jeho potomci drželi Plánici až do roku 1918. Důležitý mezník v podobě zrušení poddanství znamenal navíc zřízení okresního soudu. Tou dobou zde žilo 1500 lidí a stály necelé dvě stovky domů.

Tradičním způsobem obživy v Plánici bylo zemědělství, které zde převládalo i po nástupu industrializace do poloviny 20. století. Výjimou byla továrna na bavlněnou tkaninu, tzv. mezulán, která však zanikla krátce po svém založení v 18. století kvůli požáru. Poněkud opožděný rozvoj města během dlouhého 19. století zapříčinila pro Plánici nepříznivě vybudovaná infrastruktura, městu se totiž vyhnula nejen hlavní silnice z Klatov do Horažďovic a Českých Budějovic, ale i železnice. Až od 60. let 20. století se tu rozvinul lehký a potravinářský průmysl. Svou pobočku zde zřídil Šumavan, Kozak, Tesla a klatovské mlékárny tu vyráběly sýr Niva.

Dnes se Plánice pyšní především rodištěm Františka Křižíka, v němž bylo zřízeno muzeum.  

Pověst o nicovské studánce

Kákovská skála severně od Nicova údajně vznikla poté, co čert nesplnil úkol, který mu uložil místní polesný. Polesnému se údajně jednoho dne při obchůzce lesa zjevil čert a nabídl mu krvavou smlouvu. Když mu upíše duši, splní mu každé přání. Polesný neváhal a vlastní krví smlouvu signoval. Jeho přáním bylo, aby čert do rána na vrchol skály donesl obrovskou hroudu zlata. Pekelník souhlasil, avšak těsně před cílem zakokrhal kohout a čert hroudu upustil. Zlato se nárazem o zem roztříštilo a proměnilo v černé kameny, kterými je toto místo dodnes poseto. Jeden z padajících kamenů však zasáhl polesného a zabil jej. Právě na místě polesného skonu vytryskl posléze pramen, který má léčivou moc, na jeho místě dnes stojí právě nicovský poutní kostel.

František Křižík

1847-1941

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Kakov

věcný:

• Šumavan
• Kozak
• cisterciáci
• zelenohorské panství
• mezulán
• Niva
• TEsla

jmenný:

• Zikmund Lucemburský
• Bohuslav ze Švamberka
• Šternberkové
• Ladislav ze Šternberka
• Vilém ze Šternberka
• František Wallis
• Hynek ze Švamberka