Tachovský hrad, který ve středověku stával na místě dnešního zámku, patří mezi starobylá česká opevněná sídla. Význam pevnosti a od 13. století i města spočíval ve strategické poloze nad brodem přes řeku Mži. Sloužila také k ochraně důležité stezky, která spojovala Čechy s Řeznem.

V písemných pramenech se s Tachovem poprvé setkáváme roku 1115. Tehdy se zde nacházela dřevěná tvrz s přilehlou osadou. Hradiště bylo za vlády Soběslava I. v letech 1126 až 1131 nově vybudováno v románském slohu a z kamene. Kolem roku 1257 se zástavními držiteli královského zboží stali bratři Ratmír a Bohuslav ze Skviřína. Ze zástavy jej nedlouho poté vyplatil Přemysl Otakar II., který nechal starý hrad goticky přestavět a rozšířit. Původní osadu nahradilo opevněné město s pravidelnou uliční sítí. Za vlády Jana Lucemburského se historie opakovala, Tachov byl dvakrát zastaven mocnému feudálovi Jindřichovi z Lipé. Karel IV. z důležitého příhraničního opěrného bodu opět učinil součást komorního majetku. Roku 1427 byl Tachov po krachu IV. křížové výpravy po několikadenním obléhání dobyt vojsky Prokopa Holého. Po skončení husitských válek přešla zástavní držba hradu na pány z Gutštejna, kteří roku 1477 získali opevněné sídlo do dědičného vlastnictví. Začátkem 16. století však Tachov dobylo královské vojsko a město se opět stalo majetkem zeměpána. Po roce 1530 zde seděl králův věřitel Hanuš Pluh z Rabštejna, který nechal rezidenci renesančně upravit, ve stavebních aktivitách pokračoval ve druhé půli 16. století také rod Lobkoviců. Za třicetileté války byl zámek i s přilehlou osadou těžce poškozen vojsky obou znepřátelených stran. Až kolem roku 1700 byl barokně obnoven, roku 1770 však po zásahu bleskem vyhořel. Tachovské panství získal roku 1785 Josef Mikuláš Windischgrätz, který nechal nejvíce poničené budovy strhnout a celému areálu prostřednictvím velké renovace vtisknul klasicistní podobu. Od roku 1945 patřil objekt státu, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let bylo rozhodnuto o jeho demolici. Po intervenci obyvatel města bylo nařízení odvoláno, místo zbourání byla stavba rekonstruována. Roku 2014 byl zámek zpřístupněn veřejnosti.

Původní románský hrad byl obehnán valem, zpevněným v uzlových bodech kamennou zdí, méně ohrožené úseky fortifikace byly vyztuženy roubenou stěnou. Za vlády Přemysla Otakara II. vznikla mohutná obytná věž kruhového tvaru. Počátkem 14. století byla výrazně posílena obranyschopnost pevnosti, valy byly opatřeny čelní hradbou a doplněny dvěma obrannými věžemi. Přibyl také parkán se dvěma baštami, úprav se dočkala hlavní brána. Ve druhé půli 14. věku byl komplex obohacen o palác, v němž sídlil purkrabí a zasedal manský soud. Velká klasicistní přestavba zcela změnila podobu zbarokizované středověké rezidence. Staré hospodářské budovy byly strženy, nedlouho poté je následovaly poškozená křídla paláce a obytná věž. Severní a východní trakt byly opatřeny mansardovou střechou a novou fasádou, proběhla také rekonstrukce interiérů. Po roce 1802 vyrostlo nové jižní křídlo, valy byly rozkopány a obranné příkopy zasypány zeminou. Kolem zámku byl vysazen park. Těmito úpravami byla zcela setřena původní středověká podoba tachovského panského sídla.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Mže
• Řezno

věcný:

• IV. křížová výprava
• manský soud

jmenný:

• Přemysl Otakar II.
• Jan Lucemburský
• Karel IV.
• Lobkovicové
• Soběslav I.
• Ratmír ze Skviřína
• Bohuslav ze Skviřína
• Jindřich z Lipé
• Prokop Holý
• z Gutštejna
• Hanuš Pluh z Rabštejna
• Josef Mikuláš Windischgrätz