Malebná zřícenina středověkého hradu Krasíkov, známého též pod názvem Švamberk, zaujímá výhodnou polohu na stejnojmenném návrší a je dominantou okolí obce Kokašice. Gotické opevněné sídlo bylo zbudováno ve druhé půli 13. století, poprvé se v písemných pramenech objevilo roku 1287. Jeho stavitelem byl patrně velmož Ratmír ze Skviřína. V půli 14. věku bylo šlechtické obydlí rozšířeno o kapli svatého Jiří. Na počátku husitských bouří držel Krasíkov exponent katolické strany Bohuslav ze Švamberka. Rezidence byla roku 1421 obležena a obsazeno kališníky, kteří poté s úspěchem vzdorovali dvěma pokusům o její dobytí. Ve druhé půli dvacátých let 15. století se Krasíkov vrátil do držení pánů ze Švamberka, roku 1443 byl však vážně poškozen velkým požárem. Po skončení husitských válek byl obnoven, s úpravami a rozšiřováním hradního komplexu o nové obytné budovy se pokračovalo i v první půli 16. století. Roku 1644 staré panské sídlo opět vyhořelo a ačkoliv bylo provizorně opraveno, po svém dobytí švédskou armádou, ke kterému došlo o tři roky později, bylo s výjimkou kostela svaté Máří Magdaleny opuštěno a ponecháno svému osudu.

Rozhlehlá pevnost, vystavěná na podlouhlém návrší, se skládala ze dvou hlavních částí. Jádro areálu bylo spolu s předhradím, které bylo v průběhu středověku postupně zaplňováno hospodářskými objekty, obehnáno valem, příkopem a dalšími prvky fortifikačního systému. Do trojúhelníkového sídelního prostoru se vstupovalo po mostě chráněném okrouhlou věží. Základem opevněné rezidence byl okrouhlý bergfrit, tedy obytná věž, k níž přiléhal podsklepený renesanční palác.

Architektonický vývoj Krasíkova zůstává takřka neznámou kapitolou české kastelologie, což je zapříčiněno složitými změnami a rekonstrukcemi, které hrad v minulosti prodělal, fragmentárním dochováním jednotlivých budov a absencí důkladných terénních průzkumů.

První zprávy o gotické kapli svatého Jiří, která stávala na dnes neznámém místě v krasíkovském podhradí, pocházejí z roku 1342. Během 15. století přestala plnit svou původní úlohu a začala být využívána jako skladiště. Její funkci převzala nová pozdně gotická svatyně, která byla v letech 1528 až 1532 přestavěna a v níž byla umístěna rodinná hrobka Švamberků. Roku 1644 byl chrám zničen požárem, majitel pustnoucího hradu Jan Bedřich ze Švamberka proto nechal po skončení třicetileté války vybudovat nový barokní kostel. V letech 1707 až 1710, 1739, 1880 a 1891 byla kaple rekonstruována a upravována, pravidelné mše se zde konaly až do poloviny 20. století. Švamberská hrobka, která sem byla v polovině 17. století přenesena a jež oplývala množstvím vzácných uměleckých děl a artefaktů, byla koncem 18. věku vyloupena. V padesátých a šedesátých letech 20. století se opakovaně stala terčem vandalství, které přivodilo její úplné zničení. Lidské ostatky musely být bez označení pohřbeny na čelivském hřbitově, zkáze unikly pouze čtyři nádherně zdobené kamenné náhrobníky z 16. století, které byly převezeny do bývalého klášterního kostela v Kladrubech. Zdevastovaná kaple se v závěru osmdesátých let minulého století podrobila provizorní opravě, která ji zachránila před zřícením, k větší rekonstrukci však od té doby přikročeno nebylo.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Čeliv

věcný:

• bergfrít
• kamenné náhrobníky
• švamberská hrobka

jmenný:

• Bohuslav ze Švamberka
• Ratmír ze Skviřína
• ze Švamberka
• Jan Bedřich ze Švamberka