Radnice jako sídlo městské samosprávy byla od středověku symbolem emancipace města na jeho vrchnosti. Plzenští radní se nejprve scházeli v blízkosti dnešního Chotěšovského domu, až roku 1496 zakoupilo město největší dům na náměstí. Jak ukazuje provedení sklepních protor, objekt sestával ze dvou původně samostatných domů, které byly spojeny ve 14. či nejpozději počátkem 15. století. Monumentální řadový dům v severní části náměstí se již v polovině 16. století dočkal rekonstrukce, italský architekt Giovanni de Statia z Lugana dokázal vytvořit vskutku výstavní renesanční budovu. Ačkoli na počátku 20. století prošel dům velkorysou novorenesanční přestavbou pod vedením Jana Kouly, byly nejcennější prvky zachovány a citlivé zásahy nenarušily vysokou uměleckou hodnotu památky.

Průčelí plzeňské radnice je pětiosé, pravidelně komponované, dům má pět pater, vysoké přízemí je bohatě bosované. Po stranách symetricky umístěného portálu jsou dvojice oken v toskánských šambránách. Renesanční sgrafita zdobící průčelní část jsou novodobá. Ve středním poli se vyjímá ciferník hodin. Dvoukřídlý objekt sestává z hlubokého křídla, ke kterému se připojuje naopak nápadně dlouhé křídlo. Většina protor je sklenuta původními neciovými klenbami z poloviny 16. století, ve vyšších patrech jsou však časté plochostropé místnosti. Nejstarší stavební fázi budovy dokládají profilované okenní šambrány se záclonovými překlady v jejím přízemí, podobně jako valenou klenbou opatřené sklepní prostory. Naopak z mladších úprav pochází trojramnenné schodiště v zadním traktu zadní části radnice. Mimořádně hodnotné jsou zvláště některé interiérové renensanční prvky jako portály, krby či malby v hlavním sále. Za pozornost však stojí i novorenesanční dveře, mříže, podlahy, svítidla či nábytek.  

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Chotěšovský dům

jmenný:

• Giovanni de Statia
• Jan Koula