Nejstarší šlechtické sídlo v podobě gotické tvrze stálo v Nalžovech již ve 14. století. Tehdy je držela místní šlechta. Roku 1473 se pak v pramenech objevuje Svojše z Velhartic, který k Nalžovám zároveň připojil statek Letovy. Následoval rychlý sled několika majitelů, až se tu novým pánem stal roku 1591 Karel Švihovský z Rýzmberka, ten se již mohl pyšnit tím, že získal velmi rozsáhlé panství čítající 19 vesnic. O 2 roky později ale Karel umírá a švihovský majetek se rozdělil mezi jeho čtyři syny. Na Nalžovech tak zůstal Bedřich Švihovský, ačkoli katolík přidal se na stranu odbojných českých stavů. Za 30leté války tak Nalžovy oblehlo uherské vojsko, které poškodilo nalžovskou tvrz, a tak se Bedřich odhodlal k tomu, že opustil starou tvrz a nedaleko od ní postavil renesanční zámeček. Poničenou tvrz pak zrekonstruoval a upravil pro potřeby ubytování zámeckého personálu.

Počátkem 18. století se ale Švihovští výrazně zadlužili a po vymření místní rodové větve se Nalžovy dostaly do držení hraběte Poettinga. Noví majitelé byli se svým rezidenčním sídlem nespokojení, a tak se pustili do výstavby dnešního barokního zámku, jenž pohltil obě předchozí šlechtická sídla. Avšak Poettingové se z nového sídla netěšili příliš dlouho, neboť jej již v roce 1769 koupil hrabě Taaffe. Jeho potomci nechali zámek obklopit výstavním anglickým parkem a v duchu romantismu upravili i zalesněný vrch Prašivec. Eduard Taaffe pak na zámku často řešil důležité otázky celozemské politiky včetně přípravy všeobecného hlasovacího práva, jež mělo být prosazeno na zemském sněmu. Když posléze zámek v roce 1929 vyhořel, vzal za své údajně jediný dokument, který mohl objasnit záhadnou smrt korunního prince Rudolfa 30. ledna roku 1899.

Osm let po požáru byl Eduard Taaffe nucen prodat zadlužené panství Františku a Karlu Müllerovým, jimž zámek patřil až do konce 2. světové války.

Současná podoba zámku v podstatě odpovídá původní stavbě z poloviny 18. století. Jedná se o čtyřkřídlou budovu nepravidelného půdorysu, která obklopuje rozlehlé vnitřní nádvoří. Hlavní průčelí zámku má 3 patra stejně jako hranolová věž v jeho střední části. V nárožích se pak nachází věžovité polygonální arkýře. Ostatní tři křídla zámku jsou třípatrová. Drobné úpravy stavba prodělala ještě za Ludvíka Taaffe. Ve druhé půli 20. století pak byl zámeček adaptován pro potřeby vyučování, neboť v něm sídlila základní škola.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Letovy

věcný:

• škola
• zámecký archiv

jmenný:

• Eduard Taaffe
• Svojše z Velhartic
• Karel Švihovský z Rýzmberka
• Bedřich Švihovský
• Poettingové
• Rudolf Habsbursko-Lotrinský
• František Müller
• Karel Müller
• Ludvík Taaffe