Eduard Taaffe se narodil jako druhorozený syn hraběte Ludvíka. Již jeho otec byl důležitým státním činitelem, avšak Eduard zdaleka předčil otcovu slávu. Svým pragmatickým konzervatismem dokázal smiřovat nejen národnostně rozmanitou habsburskou monarchii, ale i příslušníky širokého politického spektra.

Eduard se narodil roku 1833 ve Vídni, kde o 17 let později také nastoupil na univerzitu ke studiu práv. Jeho politická kariéra započala velmi záhy po absolvování. Krátce pobyl jako praktikant na dolnorakouském místodržitelství, avšak již v roce 1863 byl jmenován zemským prezidentem v Salcbursku, následně i v Horních Rakousích a roku 1867 si jej František Josef I., s nímž měl velmi blízký přátelský vztah, vyvolil za tajného radu. Tou dobou už také zasahoval do celozemské politiky jako poslanec českého zemského sněmu. V roce 1867 ve svých rukách soustředil hned několik významných politických funkcí: byl delegován do Říšské rady, vedl ministerstvo vnitra a řídil též ministerstvo kultu a vyučování. Zároveň byl několikrát pověřen vedením rezortu zeměbrany Předlitavska. Po odstoupení hraběte Auersperga poprvé v roce 1868 stanul v čele vlády, avšak skutečný vrchol jeho politické kariéry přišel až v 70. letech. Tou dobou vykonával vedle postu šéfa vlády, také funkci ministerského předsedy a neméně důležitého ministra vnitra. Své dlouholeté politické, organizační i diplomatické schopnosti pak plně uplatnil během svého „dlouhého“ parlamentu, který fungoval od roku 1879 nepřetržitě až do roku 1893. Za tu dobu se Taaffemu podařilo výrazně stabilizovat národnostní, ekonomickou i politickou situaci a napomohl tak posílení pozice Rakouska-Uherska v mezinárodních vztazích.

Literatura

Seznam literatury