Okresní město Tachov, v zahraničí často označované německým výrazem Tachau, se rozkládá na obou stranách řeky Mže. Leží na východním úpatí střední části pohoří Český les.

Ostrožna nad levým břehem Mže, situovaná zhruba deset kilometrů východně od zemských hranic s Bavorskem, byla osídlena už na počátku 12. století. Roku 1115 zde stála ves, kterou kníže Vladislav I. daroval kladrubskému klášteru. V letech 1126 a 1131 se v pramenech připomíná strážní hrad, kterého se ve 13. století zmocnila šlechta. Přemysl Otakar II. nechal v sedmdesátých letech 13. století vystavět nové opevněné sídlo, pod nímž vzniklo královské město ohrazené dvěma pásy hradeb. Bylo důležitým článkem řetězu opěrných bodů namířených proti Bavorsku, které měly chránit západní hranice českého státu. Tentýž záměr stál i za zrodem manské soustavy, která byla navázána na tachovský hrad. Držitelé manských statků měli povinnost sloužit při ohrožení země ve vojsku, jejich pře a spory rozhodoval zvláštní lenní soud, který sídlil v Tachově.

Město i s pevností nedlouho po svém založení zabředly do zdánlivě nekonečného kolotoče upadávání do zástavní držby a opětovného vykupování a začleňování mezi plnoprávná královská města. Mezi významné zástavní pány 13. a 14. století patřili například Albrecht ze Žeberka, Jindřich z Lipé, na počátku 15. věku byl Tachov na několik let podřízen Švamberkům. V letech 1410 až 1421 ho spravovala přímo královská komora, na počátku husitských válek byl králem Zikmundem ve svízelné finanční situaci zastaven šlechtici Jindřichovi z Metelska. Roku 1421 byl neúspěšně obléhán Žižkovou armádou, kališníci významný pohraniční opěrný bod dobyli až roku 1427 po porážce třetí křížové výpravy. Na konci husitských válek se Tachov opět dostal do područí Jindřicha z Metelska, roku 1436 císař Zikmund potvrdil četná privilegia, která město získalo od jeho předchůdců. Šlo zejména o výsadu, podle níž mohli měšťané kupovat deskové statky a volně odkazovat svůj majetek.

Roku 1448 se vlády nad Tachovem chopil rod pánů z Gutštejna, roku 1477 získal Burian II. z Gutštejna od Vladislava Jagellonského, kterého všemožně podporoval v mocenských půtkách a politických sporech, město do dědičného vlastnictví. Gutštejnové se však z tachovského zboží neradovali dlouho, neboť mezi Burianovými syny vznikly četné vády, čehož král roku 1510 využil a nechal Tachov vojensky obsadit. V 16. století se v úloze zástavních držitelů vystřídali Pluhové z Rabštejna a páni z Lobkovic. V letech 1606 a 1607 byly tachovský manský okruh i s lenním soudem zrušeny, neboť tyto středověké instituce ztratily v podmínkách relativně konsolidovaného raně novověkého státu opodstatnění.

Tachov se aktivně zúčastnil protihabsburského povstání. Trest přišel roku 1623, kdy bylo panství prodáno Janu Filipu Husmannovi z Namedy. Roku 1664 připadlo hrabatům z Losinthalu, roku 1785 se vlastníky dominia, které v polovině 19. století zahrnovalo na 50 vsí, stali Windischgrätzové. Tachov se po zrušení feudalismu stal sídlem okresních úřadů.

Ve druhé půli 19. století zasáhla Tachovsko industrializace, značného rozmachu se dočkalo dřevařství a zpracování perleti, roku 1897 byla otevřena tabáková továrna, na přelomu 19. a 20. století sem byla dovedena železnice. Před druhou světovou válkou měl Tachov na 7 000 obyvatel, po mnichovském diktátu byl zabrán Německem. Po skončení války se opět stal součástí Československa, kvůli populačním ztrátám způsobeným odsunem německého etnika musel být dosídlen lidmi z vnitrozemí. V padesátých a šedesátých letech byly ve městě otevírány nové průmyslové závody, Tachov se navíc stal střediskem státního statku, jednoho z důležitých hráčů na poli zemědělské a potravinářské produkce v socialistickém Československu.

V současné době žije v Tachově, jehož historické jádro bylo roku 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou, více než 12 000 obyvatel. Tachov zůstává jedním z významných měst západních Čech a sídlem řady okresních institucí a úřadů.

Duch tachovského pána v ohnivém kočáře

Za třicetileté války se pánem Tachova stal baron Jan Filip Husmann z Namedy. Pro svou příslovečnou krutost se stal hrdinou mnoha pověstí, z nichž některé se na Tachovsku vypráví dodnes. Husmann prý s oblibou objížděl své panství na koni a trápil a trýznil své poddané. Na říšském sněmu v Řezně měl nechat ubít svého soka, právníka Bischera, s nímž právě vedl jakýsi spor. Aby na svou hlavu nepřivolal hněv samotného císaře, založil ve Světcích paulánský klášter. Po smrti nemohl jeho duch dojít pokoje, proto se začal zjevovat v ohnivém kočáře, který byl tažen čtyřmi koňmi. Vedle každého koňského kopyta prý běžel malý černý pes.

Bitva u Tachova

V březnu 1427 vyhlásil papež Martin V. třetí křížovou výpravu proti husitským Čechám, která se měla konat v létě téhož roku. Do země měly koordinovaně vpadnout čtyři armády, organizací kruciáty byli pověřeni trevírský arcibiskup Ota ze Ziegenheimu a kardinál Jindřich Beaufort. Přes důkladnou a pečlivou přípravu se podařilo shromáždit pouze asi 20 000 mužů, kteří v půli července vytáhli směrem k Plané, kde se dosud oddělené části katolické armády spojily. Křižáci vzápětí postoupili ke Stříbru, které 23. července oblehli. Do západních Čech se tou dobou od Prahy přesunovalo husitské polní vojsko v čele s Prokopem Holým. Demoralizované katolické síly oslabené dezercemi, špatným velením a požárem, který zachvátil hlavní tábořiště před Stříbrem, chaoticky ustupovaly k Tachovu, odkud se v pondělí 4. srpna začaly stahovat zpět za zemské hranice. Husité nad kruciátou zvítězili prakticky bez boje. Epilogem třetí křížové výpravy bylo obležení a dobytí dosud katolického Tachova, kterého se navzdory tuhému odporu obránců triumfující Prokop Holý zmocnil v polovině srpna.

Václav Fortunát Durych

1735 -1802

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:

• Bavorsko
• Praha
• Mže
• Řezno
• Český les
• Trevír
• Tachau
• Německo

věcný:

• III. křížová výprava
• mnichovská smlouva

jmenný:

• Jan Žižka
• Zikmund Lucemburský
• Vladislav Jagellonský
• Přemysl Otakar II.
• Vladislav I.
• Windischgrätzové
• Pluhové z Rabštejna
• Jindřich z Lipé
• Prokop Holý
• z Gutštejna
• ze Švamberka
• Martin V.
• Ota ze Ziegenheimu
• Jindřich Beaufort
• Jan Filip Husmann z Namedy
• Bischer
• Albrecht ze Žeberka
• Jindřich z Metelska
• Burian II. z Gutštejna
• z Lobkovic
• z Losinthalu