Město Planá, v písemnostech německé provenience označované výrazem Plan, nalezneme zhruba v těžišti pomyslného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří Tachov, Černošín a Mariánské Lázně. Důležité západočeské sídlo leží v údolí Hamerského potoka a v jeho bezprostřední blízkosti se rozkládá několik půvabných rybníků.

Ačkoliv pramennou zmínku o Plané bychom před rokem 1251 hledali marně, archeologické průzkumy ukázaly, že počátky osídlení prostoru města můžeme klást už do 9. století. V půli 13. věku udělil král Václav I. patronátní práva k místnímu kostelu svatého Petra a Pavla, který byl vystavěn nedlouho předtím, cisterciáckému klášteru v bavorském Waldsassen. Planá těžila ze své strategické polohy při obchodní cestě, která spojovala Plzeň s Norimberkem, k rozmachu lokality přispělo i otevření nedalekých stříbrných a olověných dolů. Kolem roku 1343 založili Dobrohostové z Ronšperka v blízkosti původní vsi sídliště s pravidelným půdorysem, které bylo někdy před rokem 1379 povýšeno na městečko. Na počátku 15. století získal Planou Jindřich z Elstenberka, který se během husitských válek přiklonil na stranu katolíků. Po jeho smrti se obce zmocnil umírněný kališník Aleš ze Žeberka, jehož synové se již psali jako Plánští ze Žeberka. Ve druhé půli 15. věku byla Planá povýšena na město, avšak Alešovi potomci byli roku 1517 nuceni zboží pro značné zadlužení prodat bohatému Štěpánu Šlikovi z Holíče.

Šlikové nechali provést renesanční přestavbu místní šlechtické rezidence, museli však strpět dočasnou přeměnu plánského panství v královské manství, která byla trestem za účast rodu v protihabsburském povstání roku 1547. Třicetiletá válka přinesla městu mnoho útrap a strádání, na vině byla jeho poloha na frekventované cestě, kterou pro své přesuny s oblibou využívala vojska znepřátelených stran. Roku 1665 koupil Planou Jan Jáchym ze Sinzendorfu, jehož potomci rozsáhlému dominiu, které se počátkem 19. století skládalo z více než 30 vsí, vládli až do roku 1822, kdy je nahradili Nosticové.

Planá měla v raném novověku řemeslnický ráz, v obci působilo až 16 cechů, část obyvatel nacházela obživu v blízkých dolech, kde se dobývalo stříbro, olovo, měď i antimon. Ani zemědělství nebylo zanedbatelnou složkou městské ekonomiky, osada hrála důležitou úlohu v obchodě s obilím. V 18. století zde byla otevřena sklárna, roku 1872 se Planá prostřednictvím tratě z Plzně do Chebu napojila na železniční síť.

Po druhé světové válce přišla Planá takřka o polovinu svého obyvatelstva, příčinou prudkého poklesu bylo vysídlení německého etnika. Po roce 1948 se stala lokálním střediskem zemědělství a potravinářského průmyslu. Roku 1992 byla obec prohlášena městskou památkovou zónou. V současné době zde žije zhruba 5 000 obyvatel.

Tajemná znamení nad Planou

Planá a blízké okolí bývaly podle pověstí i rozličných kronikářských záznamů a zpráv místy, kde se často odehrávaly různé nadpřirozené a nevysvětlitelné jevy. Mezi podivné úkazy patřily například plameny, které občas bez zjevné příčiny poletovaly po obloze nad městem. Podobná zlověstná znamení předcházela neblahým událostem, které měly Planou postihnout, zvěstovala tedy příchod válek, morových ran a velkých neúrod. Roku 1706 byly nedaleko rybníka zpozorovány tři ohnivé postavy. Kronikář ihned přispěchal s vysvětlením; byli to prý duchové třech příslušníků rodu Sinzendorfů, jednoho chlapce a dvou dívek, kteří zemřeli v dětském věku.

Aleš ze Žeberka

(zemřel po 1453)

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Bavorsko
• Norimberk
• Hamerský potok
• Mariánské Lázně
• Cheb
• Plan
• Waldsassen

věcný:

• cisterciáci

jmenný:

• Václav I.
• Nosticové
• Šlikové
• Dobrohostové z Ronšperka
• Jindřich z Elstenberka
• Plánský ze Žeberka
• Štěpán Šlik z Holíče
• Jan Jáchym ze Sinzendorfu
• ze Sinzendorfu