Obec Chodský Újezd získala své současné označení teprve roku 1960, předtím byla známa jako Svatý Kříž, ve starších dobách se užívalo i jména Staré Chody. Německým ekvivalentem českého názvu Chodský Újezd zůstal dodnes výraz Heiligenkreuz. Vesnice se rozkládá ve zvlněném terénu ve vzdálenosti asi šesti kilometrů západně od Plané. Kopcovitá krajina se východně od Chodského Újezdu zdvíhá až k nedalekým vrcholkům Českého lesa.

První písemná zmínka o osadě, která od svého založení patřila mezi privilegované chodské vsi podřízené přímo českému králi, pochází z roku 1359 a vztahuje se k místnímu farnímu kostelu Povýšení svatého Kříže. V době husitských válek se Chodský Újezd ocitl v držení míšeňského purkrabího Jindřicha staršího z Plavna, jenž roku 1443 povolil místním poddaným řídit se tachovským městským právem a dědit majetek v mužské i ženské linii. Roku 1522 povýšil král Ludvík Jagellonský vesnici na městečko, které si navzdory novému privilegiu na konání týdenních trhů nedokázalo své postavení udržet a už koncem 16. století opět pokleslo mezi vsi. Chodský Újezd nemohl konkurovat hospodářsky silným městům Tachov a Planá, kterými procházely hlavní obchodní stezky. Jeho poloha v obtížně přístupném podhůří Českého lesa měla neblahé důsledky pro ekonomický rozvoj lokality, obec ostatně dodnes neprotíná žádná důležitá silnice, ale pouze komunikace lokálního významu.

V souvislosti s likvidací tachovského manského okruhu se Chodský Újezd dostal roku 1606 do rukou Jošta Adama Schirndingera, který z něj učinil součást chodovoplánského dominia. Tou zůstal až do poloviny 19. století. Od konce 15. věku osídlovali části západních Čech němečtí kolonisté, kteří se záhy usadili i v Chodském Újezdě. V průběhu dalších staletí početní zastoupení německého etnika stále sílilo a bylo ukončeno až odsunem po druhé světové válce. Obec si dodnes uchovala zemědělský ráz, v současnosti zde trvale žije zhruba 750 obyvatel. Roku 1995 byl Chodský Újezd prohlášen vesnickou památkovou zónou.

Pověst o černém rytíři

Na severním okraji vesnice Neblažov, která je součástí Chodského Újezdu, se dříve nacházel starý železný kříž. Stával u silnice nedaleko místní školy. Podle pověsti se na tomto místě při ranním zvonění prochází černý přízrak. Patří prý rytíři, který před dávnými věky nalezl zalíbení v dceři místního sedláka. Dívka jeho city opětovala, její otec však nebyl jejich lásce nakloněn. Když se mladá dvojice pokusila o společný útěk, jal se ji hospodář nemilosrdně pronásledovat. Pár uprchl až na kraj Neblažova, kde začínala silnice do Chodského Újezdu, zde byl však rozlíceným mužem dostižen. Zoufalý rytíř nejprve sprovodil ze světa svou milou a poté si sám sáhl na život.

Jindřich I. z Plavna

(zemřel asi 1430)

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:

• Český les
• Svatý Kříž
• Staré Chody
• Heiligenkreuz
• Chodsko
• Míšeň
• Neblažov

jmenný:

• Ludvík Jagellonský
• Jošt Adam Schirndinger