První písemná zpráva pochází z roku 1045, tehdy kníže Břetislav potvrdil držení 8 zdejších poddaných břevnovskému klášteru. Listina je falzem pocházejícím ze 13. století. V roce 1256 benediktini vyměnili s královskou komorou Podmokly za jinou vesnici a ty byly připojeny k hradu Křivoklátu. Neznámo kdy přešla vesnice do rukou šlechty, v sedmdesátých letech 14. století patřila její část Rožmberkům a Machkovi z Podmokel. Vladykům z Podmokel se také podařilo na počátku 15. století ves scelit do jednoho majetku. V tomto období se tu připomínají Jan a Zdeněk z Podmokel, kteří také mohli postavit zdejší tvrz. Ta stála zřejmě v místech dnešních čp. 17 a 74, kde byly v 19. století objeveny zbytky zdi.

V roce 1443 koupili celou vesnici Kolovratové a připojili ji ke krakoveckému panství. Tehdy zde zřejmě vznikla nová tvrz. Snad právě ona se připomíná roku 1568, zřejmě byla následně zničena během třicetileté války. V roce 1670 koupil Podmokly od Anny Hruškové rytíř Jan Dětřich z Rummerskirchenu a držel je pouhých pět let. Pak se majitelé často střídali. Hrabata Michnové z Vacínova dali v roce 1707 původní sídlo zbořit a na jeho místě postavit jednopatrový barokní zámek. V roce 1747 koupila Podmokly Marie Anna Fürstenbergová a připojila je v roce 1759 ke svému křivoklátskému panství. V roce 1771 zde byl nalezen zlatý poklad obsahující několik tisíc duhovek – převážně mušlovitých keltských statérů.

Nález zlatých keltských mincí

Nedaleko Podmokel byl v 18. století nalezen největší a nejslavnější depot zlatých keltských mincí, který představuje co do počtu mincí ojedinělý nález v rámci celé Evropy. Dodnes se však z jeho obsahu dochovalo jen malé torzo. Místo nálezu je kladeno do údolí Podmokelského potoka severně od vsi a je označeno malým pomníčkem. První mince zde, ve vodou podemleté stráni, byly náhodně nalezeny začátkem června 1771. Šťastný nálezce, nádeník Janota, ovšem neměl tušení, že se jedná o ryzí zlato, a tak dal mince dětem na hraní v domnění, že se jedná o staré mosazné knoflíky. Podezřelých předmětů si povšiml židovský podomní obchodník, který v nich rozpoznal zlaté mince. Zpráva o nálezu drahého kovu se rychle rozkřikla a venkované se houfně hrnuli na místo a odnášeli odtud, co pobrali. Mince často končily u mlynářů, v hostincích či u směnárníků. O nálezu se však dozvěděla také správa křivoklátského panství knížete Fürstenberka, která se o vzácný nález nechtěla nechat připravit. Vyslala proto do Podmokel komisi s úkolem zajistit co nejvíce z nalezených mincí, klidně i za použití drsnějších donucovacích prostředků. Podařilo se tak shromáždit značnou část již vyzvednutého pokladu, předseda komise Kašpar Růžička však správně předpokládal, že větší část pokladu může být stále pod zemí. Nechal proto kopat v místě nálezu a jeho předpoklad se potvrdil. Podařilo se nalézt bronzový kotel s množstvím dalších mincí. Získané mince, o jejichž keltském původu v té době pochopitelně nikdo netušil, byly shromažďovány na Křivoklátě, odtud postupně v celkovém počtu přes 4200 kusů a hmotnosti 28 kg odeslány do Prahy a zde velmi rychle předány do mincovny na roztavení. Takto získaný kov byl následně použit k ražbě dukátů Marie Terezie s letopočtem 1771. Jen během června a července bylo z nalezených mincí vyraženo celkem 7374 dukátů. Stejný osud potkal i další mince, které byly Podmokelským i obyvatelům okolních vesnic zabavovány až do března 1772 a z nichž byl vyraženo celkem 5000 dukátů s portrétem majitele panství Karla Egona Fürstenberka. Pouze několik kusů se dostalo do šlechtických numismatických sbírek (knížete Fürstenberka, hraběte Valdštejna) i do vídeňského mincovního kabinetu, vybudovaného manželem Marie Terezie Františkem Štěpánem Lotrinským. Již v roce 1771 se podmokelské mince staly také předmětem odborného pojednání osvícenského vědce a zakladatele české numismatiky Mikuláše Adaukta Voigta.

Dnes odborníci odhadují, že podmokelský poklad mohl mít hmotnost až 50 kg a obsahovat celkem 7000 až 10 000 kusů mincí. Dochované fragmenty bronzového kotle, v němž byly mince původně uloženy (rozlámaný okraj a část držadla s labutími hlavičkami), dovolují klást jeho výrobu na území římské říše v 1. století př. n. l. Největší počet fyzicky dochovaných mincí z podmokelského pokladu dnes spravuje vídeňský mincovní kabinet a Národní muzeum v Praze, část je dochována také v mincovním kabinetu v Drážďanech. Všechny typy mincí, ať již fyzicky dochované, nebo identifikované na dobové rytině M. A. Voigta, představují lokální české, případně moravské ražby kmene Bójů, jádro pokladu pak tvoří mince z oppidálního období včetně nejmladších typů statérů. Jejich přítomnost prokazuje, že poklad byl do země uložen až v samém závěru existence keltské civilizace v Čechách, tedy někdy ve třetí čtvrtině 1. století př. n. l. Byla vyslovena hypotéza, že uložení pokladu pravděpodobně úzce souvisí s relativně nedalekým oppidem Stradonice, dokonce snad s okamžikem jeho zániku.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Břevnovský klášter
• Křivoklát

věcný:

• vesnická památková zóna
• zaniklá tvrz
• lidová architektura
• zlatý poklad
• duhovky

jmenný:

• Kolovratové
• Michnové z Vacínova