Vesnice byla od středověku v soukromém majetku drobných šlechticů, v roce 1363 se uvádí jakýsi Otík, o zhruba dvacet let později Beneš. Na konci 14. století zde vládl Otík z Chrástu, v roce 1411 Lev z Jivjan. Odúmrtím pak přešla vesnice v roce 1453 na bratry Haranta a Jana z Vařin, kteří jí připojili ke svému březinskému zboží. V jeho rámci pak bylo panství včleněno k radnickému. V polovině 17. století zde hospodařilo 6 sedláků (jeden grunt byl pustý) a chalupník. V roce 1686 tu vrchnost zřídila panský dvůr a připojila k němu pozemky od pěti selských usedlostí.
Uhlí se zde dolovalo již v 16. století, těžilo se v lokalitě zvané V Paloucích. V roce 1834 tu našli na kusu lupku velmi pěkný otisk kamenouhelného štíra. V 19. a 20. století se těžilo v dolech zvaných Ferdinand, Prkénka, Vojtěch, David, Olejna, Strojní jáma, Prokop a Regina. V roce 1958 zahájil činnost poslední zdejší důl, později zvaný Pokrok, kde se těžily zbytky pilířů z dolů Prokop a Ferdinand. Na Pokroku byla důlní činnost ukončena v roce 1982.
