Mezi Doubravkou a Červeným Hrádkem se nachází malá městská část Plzně zvaná Újezd. První zmínka o stejnojmenné vsi pochází z roku 1379, kdy se mluví o Dolním a Horním Újezdě. Tou dobou byli pány na Újezdě plasští opati, kteří zdejší statek získali od rokycanského probošství. Druhou část spravovala drobná místní šlechta a roku 1731 ji touškovský měšťan Bedřich Uhl prodal Plzni. Blízké vzkvétající královské město zde mělo v úmyslu zřídit hospodářský dvůr, který pak provozovalo až do roku 1779, kdy v rámci raabizace musel být rozparcelován a prodán drobným hospodářům. Až v 19. století, kdy již oba Újezdy byly spojeny v jediný celek, se zde začalo velmi intenzivně stavět. Celé kolonie nových domů zplnily prostor mezi starší venkovskou architekturou, jejíž jádro bylo v roce 1995 prohlášeno za památkovou zónu. K Plzni byl pak Újezd oficiálně přičleněn v roce 1942.
Starou náves vymezují z jedné strany půlkruhově uspořádané domy, ze severu ji lemuje pouze jediná usedlost a východní část uzavírá bývalý panský dvůr, jehož prostor byl posléze rozčleněn na osm menších parcel. Tuto centrální část od jihu doplňuje chalupářská a domkářská zástavba a řada hospodářských, mnohdy velice zajímavých, objektů. U domu čp. 10 můžeme vidět unikátní pozdně středověký špýchar, pozoruhodný je také soubor zděných stodol se sedlovými střechami. Nejstarší usedlost z přelomu 18. a 19. století dokonce ukrývá černou kuchyni. V duchu tradičního lidového stavitelství byla postavena také výklenková kaplička u cesty na Doubravku a pseudogotická kaple sv. Anny z roku 1908, která byla zbourána o půl století později.
