Koncem 14. století patřily zdejší statky jakémusi Heřmanovi z Hrádku, který snad již tou dobou pobýval na zdejší tvrzi, která se do současnosti nedochovala. Koncem 14. století zde vládl Stach Buben z Hrádku a teprve počátkem 15. století se v pramenech objevuje dnešní označení Červený Hrádek.

Koncem 15. století však tvrz přestala plnit svou rezidenční funkci, když zdejší zboží Anna Šafránková z Poutova připojila ke svému malesickému panství. Jeho součástí pak Hrádek zůstal až do počátku 18. století. Malesičtí z Poutova však o nově nabytý statek nejevili příliš velký zájem, a tak se již v polovině 16. století mluví o pustém dvoře a tvrzi. Nedílnou součástí hrádeckého statku byl tou dobou také les Dehetník, kde s největší pravděpodobností stávaly kolomazné pece.

V průběhu 17. století se tu rychle prostřídalo několik majitelů, aby nakonec roku 1724 František Jáchym z Harnachu prodal Červený Hrádek Plzni.

Tou dobou zde žila necelá stovka obyvatel, jejichž 12 usedlostí bylo rozmístěno v okolí tvrze a obchodní stezky spojující Prahu s Řeznem a Norimberkem. Severně od tvrze byl pak v 18. století založen panský dvůr, jenž byl o sto let později v rámci raabizace rozdělen na menší statky. Počátkem 19. století byla v Hrádku také myslivna a u císařské cesty na Prahu Hrádecká hospoda a fořtovna, zatímco krčma zanikla při výstavbě dálničního přivaděče, fořtovna z roku 1853 tu stojí dodnes.

Významný stavební rozvoj přišel s počátkem 20. století. Nejprve v meziválečné době zaplnily ves nové domy v části zvané Rafanda, další stavby přibyly v okolí Klestové ulice. Dostavěna byla škola a komplex kulturního domu. Zvláště v 70. a 80. letech se do Hrádku soustředily nové rodinné domky a ves začala plnit funkci plzeňského satelitu, který byl oficiálně prohlášen za městskou část Plzně již v roce 1945. Jádro vsi dodnes tvoří cenné venkovské usedlosti z období doznívajícího klasicismu. V roce 1995 zde byla vyhlášena památková zóna lidové architektury.  

Legendární projev Miloše Jakeše

Kulturní dům v Červeném Hrádku se stal svědkem významné historické události. Poslední léta před rokem 1989 postupně odhalovala problémy uvnitř komunistické strany a nereálnost prosazování a uskutečňování některých nezbytných reforem. Jakešův projev ke krajským stranickým špičkám veřejnost utvrdil v tom, že dny totalitního režimu v Československu jsou již sečteny.

Na 17. červenec 1989 bylo svoláno setkání generálního tajemníka KSČ Miloše Jakeše s funkcionáři komunistické strany do kulturního domu v Červeném Hrádku. Tou dobou nejmocnější muž v zemi se pokoušel otevřeně a neformálně popsat tíživou situaci, ve které se režim v posledních letech nachází. Ve svém projevu trvajícím přibližně hodinu se dotkl širokého spektra témat od ekologie, kultury, mezinárodního dění, hospodářských problémů až po prosazování „Přestavby.“ Jakeš mluvil spatra, bez přípravy, místo toho, aby však vysvětlil co nejsrozumitelněji problémy, kterým musí KSČ čelit, se různě zamotával a jeho výroky byly mnohdy velice komické. Záznam tohoto Jakešova vystoupení se dostal na veřejnost, ačkoliv byl určen pouze pro přítomné stranické špičky, a vedl nejenom k Jakešovu zesměšnění, nýbrž utvrdil veřejnost v tom, že současný režim pozbyl své dávné síly a není schopen nadále čelit novým společenským, politickým i ekonomickým tlakům. Na základě Jakešova přirovnání KSČ ke „kůlu v plotě“ se brzy v ulicích skandovalo heslo „Nechceme kůl v plotě!“  

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Praha
• Řezno
• Norimberk
• Rafanda
• Klestová ulice

věcný:

• císařská cesta
• fořtovna

jmenný:

• Heřman z Hrádku
• Stach Buben z Hrádku
• Anna Šafránková z Poutova
• František Jáchym z Harnachu