- Drobné památky
Černice
Černice - Okres Plzeň-město
Základní informace
typ památky: Drobné památky
Stručné představení
Význam Černic, které byly v 15. století jednou z největších vsí Plzeňska, postupně až do 18. století upadal s tím, jak ztrácel význam černický rybník a mlýn na Úhlavě. Výhodná poloha při cestě na Nepomuk však opět napomohla Černicím k rozkvětu.
Památky v oblasti
Boží muka v Černicích
Drobnou sakrální architekturu v Černicích prezentují kamenná sloupková boží muka na čtverhranném půdorysu nedaleko hřbitova datovaná do roku 1742.
Historické jádro vsi Černice
Černice byly ještě v 15. století jednou z největších vesnic Plzeňska, těžící prospěch především z rybníkářství a obchodní cesty spojující Plzeň s Nepomukem.
Venkovské usedlosti v Černicích (čp. 15, 18, 27, 28)
Vesnický ráz Černic utváří především několik architektonicky zajímavých objektů lidové klasicistní architektury Plzeňska. Jedná se jak o obytná stavení či polokruhem zaklenuté brány, tak o stavby hospodářské.
Historie
Černice, rozkládající se na pravém břehu řeky Úhlavy při silnici vedoucí z Plzně na Nepomuk, byly založeny před rokem 1402 a již tou dobou měly výsadní postavení hned z několika důvodů. Především tu pracoval poměrně velký mlýn, do kterého směřovali lidé z blízkého okolí, zároveň tu koncem 15. století město Plzeň založilo rybník, který byl svou velikostí druhý největší v plzeňském extravilánu. Černicemi zároveň procházela důležitá komunikace spojující Plzeň s Nepomukem. Lidnatá ves měla již počátkem 15. století 27 hospodářství, avšak v průběhu následujícího století její význam pomalu upadal a docházelo k pustnutí gruntů. Tento degradační trend se zastavil až v 18. století a již v roce 1838 tu bylo 57 čísel popisných.
Tou dobou ve vsi nadále pracoval jeden mlýn a cestující mezi Plzní a Nepomukem se mohli občerstvit hned ve dvou zájezdních hostincích. Hlavním sídelním centrem bylo nadále historické jádro kolem trojúhelníkovité návsi, kde můžeme dodnes obdivovat řadu zajímavých selských stavení s pozdně středověkými a klasicistními prvky doplněné o cenná hospodářská zázemí, mezi nimiž vyniká patrový špýchar ze 16. století. Soubor lidové architektury, která si v roce 1995 vysloužila památkovou ochranu, dotváří drobná sakrální architektura zastoupená dvojicí kapliček a božími muky.