Obec Klášter najdeme nedaleko Nepomuku v okrese Plzeň-jih. Rozkládá se na břehu Klášterského rybníka pod vrchem Zelenou horou, na němž stojí stejnojmenný zámek. Klášter je neodmyslitelně spojen s cisterciáckým klášterem Pomuk, jehož pozůstatky můžeme ve vsi dodnes najít. Není přesně známo, kdy byl klášter založen. Obvykle se uvádějí roky 1144 nebo 1145. Zakladateli byli mniši z kláštera v bavorském Ebrachu. Pomucký klášter patřil k nejvýznamnějším opatstvím cisterciáků v Čechách. Byl třetím cisterciáckým klášterem založeným na našem území (prvním byl Sedlec, druhým Plasy). V roce 1420 byl klášter zničen husitskými bojovníky. Zikmund Lucemburský téhož roku zapsal klášterní zboží Bohuslavovi ze Švamberka a Hynku Krušinovi ze Švamberka s podmínkou, že mají vydržovat osm mnichů ze zničeného kláštera. Ves Klášter vznikala od 80. let 16. století. Ruiny kláštera byly vidět ještě dlouho po jeho zničení, např. roku 1665 se o nich zmiňoval Bohuslav Balbín. V roce 1991 bylo v obci 155 obyvatel a 56 domů.

Zajímavou památkou jsou fragmenty zaniklého cisterciáckého kláštera Pomuk. Pozornost zaslouží kaple sv. Markéty, pomník Jana Husa, barokní Červený most, sousoší Piety, sloupová boží muka, socha sv. Jana Nepomuckého či hostinec Vyskočilka. Dominantou širokého okolí je zámek Zelená Hora.  

S Klášterem, respektive se Zelenou Horou je spojena řada významných historických postav. Zmínit můžeme alespoň Zdeňka ze Šternberka (asi 1420–1476), který byl iniciátorem Jednoty zelenohorské, dále Václava Vojtěcha ze Šternberka (asi 1640–1708), v jehož době byla Zelená Hora přestavěna na barokní zámek. Místní lid měl v oblibě Vilemínu z Auerspergu (1826–1898), která podporovala chudé i různé kulturní aktivity. Po nálezu Rukopisu zelenohorského se proslavila jména malíře Františka Horčičky (1776–1856), Václava Hanky (1791–1861) a Josefa Lindy (1792–1834). Horčička na Zelené Hoře pobýval, neboť byl správcem obrazů patřících rodu Colloredo-Mansfeldů, který tehdy zámek vlastnil.

Pověst o zničení cisterciáckého kláštera Pomuk

Jedna z pověstí o zániku pomuckého cisterciáckého kláštera roku 1420 praví, že když Jan Žižka spatřil krásné klášterní budovy, nemínil je zničit, ale rozmýšlel se, jak se jich lstí zmocnit. Ovšem vojsko, které tábořilo poblíž klášterních bran a v němž byli i místní obyvatelé, bylo příliš rozzlobeno na přísné mnichy, a tak když jakýsi Ryntov, jenž dobře znal místní poměry, začal líčit, jak se pod jeho vedením mohou kláštera snadno zmocnit podzemní chodbou, vojáci jej uposlechli. Ryntov si navíc vynutil nárok na všechno zlato, jež by se v klášteře nalezlo. A tak ještě dříve, než se Žižka mohl rozhodnout, uskutečnil se útok. Při hrozném masakru nebyl ušetřen nikdo, dokonce ani ženy a děti z okolí. Když poté vyšlo najevo, jak se věc seběhla, přikázal dle pověsti Žižka veškeré zlato roztavit a nechal ho nalít chamtivci do krku, aby se jím zadávil. Louka, na níž se tak stalo, dodnes nese jeho jméno. Ve skutečnosti je název spíše odvozen od německého slova Rindhof, kterým mniši označovali dvůr pro hovězí dobytek.

Pověst o Červeném mostu 

Se zkázou kláštera souvisela i velká bitva, odehrávající se roku 1420 na úpatí Zelené hory. Tehdy z ní Bohuslav ze Švamberka sehnal Mikuláše z Husi spolu s jeho lidem. Stalo se tak s takovou urputností, že i potok Mihovka, který tudy protéká, se dle pověsti naplnil krví poražených. Proto také dostal můstek přes potok jméno Červený most. Když se blíží výročí této krvavé půtky, je prý v noci slyšet u mostu nářek pobitých a raněných, kteří tu umírali bez pomoci a slitování. Pokud zde tehdy most stál, byl pravděpodobně dřevěný. Jeho dnešní podoba vznikla až v barokní době a i v současnosti nese charakteristickou barvu. 

Pověst o Černé paní 

V Černém sále zelenohorského zámku býval pověšen obraz Marie Dominiky z Martinic. Dle pověsti si v mládí oblíbila místního myslivce a chtěla se stát přes odpor rodičů jeho ženou. Oznámila jim, že bude matkou a že chce mít s myslivcem svatbu. Otec Adolf Bernard z Martinic však takovou potupu nehodlal připustit. Jednoho dne byl její milenec nalezen v lese pod zámkem zastřelený, když se údajně stal obětí pytláků, čemuž však Marie Dominika nikdy neuvěřila. Poté porodila předčasně v Černém sále slabé děťátko. Z otcova rozkazu byl dle pověsti novorozenec ihned zazděn v koutě za krbem, aby navždy zmizely stopy poklesku jeho dcery. Zlomená dívka poté vstoupila do kláštera sv. Anny ve Vídni. Když zemřela, vrátila se její duše na místo, kde mělo být zazděno její dítě. V místnosti nechtěl nikdo přespávat, neboť o půlnoci prý postava v černém šatu jeptišky z obrazu vystupovala, bloudila po zámeckých chodbách a naříkala. 

Václav Vojtěch ze Šternberka

1640?-1708

 

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:

• Nepomuk
• Zelená Hora
• Pomuk
• klášter
• Plasy
• Klášterský rybník
• Ebrach
• Sedlec
• Mihovka
• Vyskočilka

věcný:

• socha sv. Jana Nepomuckého
• zámek
• boží muka
• kaple sv. Markéty
• studánka
• pověst
• husitské války
• sousoší Piety
• hostinec
• jednota zelenohorská
• klášter řádu cisterciáků
• zaniklý klášter
• Červený most
• památný javor
• Rukopis zelenohorský

jmenný:

• Jan Žižka
• Zikmund Lucemburský
• Václav Vojtěch ze Šternberka
• Zdeněk ze Šternberka
• Bohuslav ze Švamberka
• Hynek Krušina ze Švamberka
• František Horčička
• Josef Linda
• Bohuslav Balbín
• Vilemína z Auerspergu
• Václav Hanka
• František Knára
• Ryntov
• Mikuláš z Husi
• Marie Dominika z Martinic
• Adolf Bernard z Martinic