Historie Železné Rudy se začíná psát až v 16. století, kdy zdejší krajinu křižovali prospektoři hledající zlato. Právě tito hledači drahých kovů zde totiž objevili ložiska železné rudy a začali tuto surovinu těžit i zpracovávat a právě odtud pochází název města Železná Ruda. První huť zde vznikla počátkem 16. století, k roku 1569 ji držel Jindřich z Gutštejna, který se rozhodl ji prodat obchodníkům z Pasova. Ačkoli tudy již od středověku procházela obchodní stezka vedoucí od Řezna do Prahy, velmi dlouho nevyvstala potřeba a zřejmě ani možnost založit zde osadu, neboť toto území celistvě pokryté lesy bylo až do poloviny 18. století sužováno hraničními spory se sousedním Bavorskem. Definitivně tak byla hranice obou území vymezena až za Marie Terezie v roce 1756.

Za Jiřího Kryštofa Schwarzenberka pak zdejší oblast připadla na čas Bavorsku a jeho součástí zůstala až do roku 1708. Koncem 17. století se zdejšími pány stali Nothaftové z Wernbergu, kteří pomalu upadající železářství nahradili lukrativním sklářstvím. Roku 1757 držel na čas Železnou Rudu Václav z Klenového, za nějž se podařilo stabilizovat vyostřené vztahy s Bavorskem. Po něm na tento statek přišel sklářský průmyslník Jan Jiří Hafenbrädl, jehož potomci tu zůstali až do poloviny 19. století. Právě on se výrazně zasloužil o rozvoj místního sklářství. Nová vrchnost v podobě Hohenzollern-Sigmaringenů započala s novým druhem průmyslu, k Železné Rudě přikoupila další vsi a rozšířila lesní hospodářství natolik, že se stalo stěžejním průmyslovým odvětvím. Od roku 1877 navíc rozvoj města podpořilo zřízení železniční stanice Železná Ruda. Ve 20. století se pak statut města opětovně pozměnil, s rostoucím cestovním ruchem se totiž Železná Ruda stala oblíbeným rekreačním a turistickým střediskem. Její význam po druhé světové válce opětovně upadal, avšak 90. léta znamenala nový rozvoj města díky turismu. 

Poslední sbohem

V 19. století, když se na Železnou Rudu zaváděla železnice, bylo potřeba vyhloubit železniční tunel pod Špičákem, který svou délkou téměř 2 kilometrů býval až do roku 2007 nejdelším železničním tunelem v Čechách. Na tuto poměrně těžkou a nebezpečnou práci byli najati dělníci z Bosny a Itálie. A právě jeden italský dělník tu zahynul při neštěstí, když se část tunelu nečekaně zřítila. Bylo to jen krátce předtím, než mu měla skončit služba a chystal se vrátit domů za svou milou. Posléze, když byl za nějaký čas tunel konečně dostavěn a začaly jím jezdit vlaky na Železnou Rudu, říkalo se, že jeho duch se v tunelu zjevuje a mává na projíždějící cestující.   

Mnichovský diktát

Ačkoli soužití Němců a Čechů v Železné Rudě bylo odvěké a ještě za první republiky v podstatě bezproblémové, od počátku roku 1938 rostlo napětí a skupiny radikálních „Ordnerů“ sužovaly město zvláště po Henleinově výstupu na schůzi NSDAP v Nýrsku. Na jaře se dokonce v Rudě střílelo a všeobecný neklid vedl k tomu, že lidé opuštěli město, Češi odcházeli do vnitrozemí, Němci do Říše. Napětí houstlo až do krizového září 1938, nacisté již 19. září vtrhli do města a vytrhali, případně polámali, sloupy a činili další nepřístojnosti. Když si vedení města na jejich počínání stěžovalo, ohradili se jejich němečtí kolegové, že češtině nerozumí. O čtyři dny později byl do Nýrska vypraven poslední vlak, po něm byly vytrhány koleje ve špičáckém tunelu a město bylo od republiky odříznuto. Bylo jen otázkou času, kdy bude zcela pohlceno německou Říší. To se oficiálně stalo 30. září 1938, nacisté obsadili město a pozatýkali ty Čechy, kteří zde zůstali.  

Julius Miloš Komárek

1892-1955

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:

• Řezno
• Královský hvozd

věcný:

• hamr
• železná ruda
• sklářství
• prospektoři

jmenný:

• Marie Terezie
• Jan Jiří Hafenbrädl
• Jindřich z Gutštejna,
• Jiří Kryštof Schwarzenberg
• Nothaftové z Wernbergu
• Václav z Klenového
• Hohenzollern-Sigmaringenové