Zlatonosná řeka Otava odedávna lákala osadníky, kteří zde průběžně již od pravěku zakládali četná sídla, její údolí navíc protínaly mnohé obchodní cesty zprostředkovávající přímé spojení s bavorskou stranou. Provopočátky Rabí můžeme datovat do 11. století, kdy se zde prokazatelně usadili rýžovníci zlata. Od 13. století se hlavní sídelní centrum přesunulo do blízkosti nově zbudovaného hradu, v jehož podhradí Rabí vzkvétalo i zanikalo právě v závislosti na proměnlivém přístupu hradních pánů.

Prvními skutečně doloženými majiteli vsi byli páni z Velhartic, od nich se Rabí dostalo do držení Švihovských z Rýzmberka, kteří svému nově nabytému majetku věnovali větší pozornost i péči. Rabí bylo povýšeno na městečko a kostelík se mohl konečně chlubit farním statutem. Do dalších osudů městečka výrazně zasáhly husitské války, neb hrad byl kvůli zatvrzelému katolíkovi Janovi Švihovskému hustity několikrát obléhán. V poslední třetině 15. století však Rabí zažilo svůj největší rozkvět za Půty Švihovského z Rýzmberka, mocného pána i vlivného politika. Stalo se městem se všemi s tím spojenými právy a povinnostmi. Rábští se nově řídili právem Starého Města pražského, mohli svobodně kšaftovat a za náhradu odejít z města i panství. Po ekonomické stránce Rabí uvítalo především dva výroční trhy a právo várečné, včetně povolení volného prodeje sladu. Před branou horního městečka navíc nechal Půta vybudovat tzv. Dolejší Rabí na pravidelném půdorysu s pravoúhlými ulicemi a čtyřhranným náměstím. Ještě Půtovi synové dbali na rozkvět sídla v blízkosti svého mocného hradu, roku 1513 pro ně získali městský znak, avšak postupně i na ně dolehla tíživá finanční situace a byli nuceni své statky rozprodávat.

Rabské panství tak v polovině 16. století odkoupil Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi, jeho rod tu pobýval až do počátku 18. století, avšak během tohoto půldruhého století již šlechtická rezidence postupně chátrala a s ní trpělo i město, které pak za nových majitelů, potomků pasovského arcibiskupa Jana Filipa z Lamberka, opět pokleslo na úroveň městečka. Za Lamberských, jež Rabí drželi až do konce feudalismu, navíc bylo připojeno k žichovickému panství, přesto tou dobou bylo Rabí lidnatým sídlem s 95 domy a 610 obyvateli.

Rabí si po celou dobu své existence uchovalo výrazně zemědělský charakter, přičemž poloha při hlavní silnici vedoucí do Sušice a především největší zřícenina středověkého hradu v Čechách dodnes přejí obzvláště čilému turistickému ruchu.

Opičí daň

Půta Švihovský z Rýzmberka sice proslul jako významný stavitel, který z hradu Rabí učinil skutečně reprezentativní pozdně středověké sídlo, avšak do povědomí svých poddaných se zapsal též jako krutý a nesmlouvavý pán, o němž se dodnes vypráví řada pověstí.

Podle jedné z nich si prý Půta nechal pro své potěšení dovést z dalekých krajin opici, kterou měl na svém hradě na Rabí. Jednoho dne, když odjel vyřizovat své úřednické povinnosti do Prahy, opice utekla a usídlila se v korunách stromů někde mezi Žichovice a Hejnou. Tam ji spatřil jeden hoch z Hejné a vyděšený běžel do vesnice oznámit, že v lese je čert. Místní se nenechali jen tak zastrašit, vzali nářadí, které měli po ruce, a vydali se do lesa s tím, že čerta vyženou.

Nejdříve pod čertem chtěli podřezat strom, ale opice přeskočila na jiný, podřezali tedy i ten a pokračovali tak dlouho, než vykáceli skoro polovinu lesa. Nakonec je napadlo, že ho ze stromu srazí kamením. Když čert spadl na zem, umlátili jej a hned se se svým úlovkem šli hrdě pochlubit svému pánovi na Rabí. Bláhově očekávali, že za svou statečnost a odhodlání budou bohatě odměněni. Půta se nejprve smál jejich bláznovství, ale ať mu prý toho čerta ukáží. Když viděl, že to je jeho milovaná opička, rozlítil se. Nařídil, že se od té chvíle bude vesnici říkat Bláznivá Hejná a že budou odvádět zvláštní peněžní dávku, jakousi opičí daň. 

Dvojí obléhání hradu za husitských válek 1420 a 1421

V bouřlivých časech husitských válek vlastnil hrad Rabí oddaný katolík Jan Švihovský z Rýzmberka. Zprávy o ničení, loupení a dalších násilnostech husitských jednotek, které právě roku 1420 řádily v západních Čechách, přiměly řadu majetnějších lidí z blízkého okolí, aby své největší cennosti odnesli za hradby údajně nedobytného hradu Rabí.

Netrvalo dlouho a proslulá bašta katolíků Švihovských z Rýzmberka přilákala právě Žižkovo vojsko. Po krátkém střetu byl hrad dobyt, vydrancován a značně poškozen. Ještě předtím, než husité odtáhli, odvedli si jako rukojmí oba Janovy syny a před hradem demonstrativně popravili sedm zajatých mnichů.

Jan se však nenechal odradit a s finanční pomocí od samotného krále Zikmunda Rabí velmi záhy uvedl do původního stavu. Něco takového ale nemohli radikální táborité jen tak nechat být, a tak došlo k druhému obléhání v červenci 1421. Málem se celá situace opakovala, avšak tentokráte měla husitská vojska přeci jen větší potíže, když byl během boje velmi vážně zraněn Jan Žižka. Dle pověsti tu prý Žižka přišel o své druhé oko, snad nešťastnou náhodou, když jej zasáhla tříska z hrušně, pod kterou zrovna odpočíval, či přímo v boji s Přibíkem Kocovským.

Nakonec však Rabí stejně padlo. Husité se poté vrhli na tvrz v Boru a plenili a drancovali i na dalších panstvích pánů Švihovských z Rýzmberka. Při té příležitosti zajali Menharta z Hradce, pána v nedalekých Horažďovicích a bratra Anny z Hradce, manželky Jana Švihovského z Rýzmberka. Jan se následně opět pustil do obnovy hradu, tentokrát však i přes Zikmundovu podporu, který si svého spojence vážil, trvala oprava celých šest let. Roku 1434 si pak Jan vychutnal porážku husitských radikálů u Lipan, kam poslal i své vlastní vojsko.

Benedikt Rejt

1454?-1534/1536

Literatura

KALINA, Pavel. Benedikt Ried a počátky záalpské renesance, Praha 2009.

MENCLOVÁ, Dobroslava. Rábí : státní hrad a památky v okolí, Praha 1971.

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Sv. 9. Domažlicko a Klatovsko, Praha 1936.

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:

• Otava

věcný:

• obchodní stezka
• rýžování zlata

jmenný:

• Půta Švihovský z Rýzmberka
• páni z Velhartic
• Jan Švihovský z Rýzmberka
• Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi
• Jan Filip z Lamberka