V těsné blízkosti města Klatovy se ve zvlněné klatovské kotlině nad údolím Točnického potoka nachází malá osada Ostřetice. Nejstarší zmínka o této vsi pochází z roku 1379, již tou dobou patřila do majetku blízkého královského města Klatov a jeho šosovní vsí zůstala až do konce feudalismu. V polovině 17. století zde berní komisaři napočítali 11 usedlostí, z toho však 10 selských. Nejvíce byly Ostřetice postiženy za napoleonských válek, kdy ves zachvátil požár a výrazně poškodil dřevěnou zástavbu. Dnes zde žije necelá stovka obyvatel a až na malé výjimky byl starobylý ráz obce setřen moderní přestavbou.
Půdorys a typologická skladba vsi odpovídají její příslušnosti ke královskému městu. Velmi kompaktnímu a sevřenému půdorysu vsi vévodí nevelká, svažitě neprůjezdní náves vykazující jasně středověký původ. Obklopují ji štítově, výjimečně okapově, orientované domy, obvykle přízemní, či s polopatrem. Náves až druhotně zaplnil ještě blok chalup. Z hlediska použitého materiálu výrazně převažuje kámen nad cihlou a dřevem. Skutečnou dominantou byly ještě donedávna čtyři mohutné kamenné věžové sýpky, které jsou charakteristické právě pro šosovní vesnice. Z nich jsou dnes k vidění již pouze dvě u usedlostí čp. 4 a 14. Za zmínku stojí také usedlost čp. 17 s klasicistní sýpkou a několik stodol s dekorativními cihlovými vyzdívkami větracích průduchů. Sakrální architekturu v Ostřeticích zastupuje drobná kaple na návsi a pozdně barokní kaplička na severovýchodním okraji vsi. Zajímavá jsou i sloupková boží muka z roku 1840 na severozápadní straně.
Ačkoli moderní výstavba ve 20. století výrazně poškodila architektonickou hodnotu tohoto souboru vesnických staveb, byly Ostřetice prohlášeny v roce 1995 vesnickou památkovou zónou.
