Dobršín se rozkládá v údolí na soutoku Otavy a Ostružné obklopeném několika výraznými vrcholky ze severní i jižní strany. Strategická poloha u cesty vedoucí do nedalekého královského města Sušice měla zásadní vliv na vývoj tohoto sídla, které se pyšnilo vskutku reprezentativními vesnickými usedlostmi již od konce středověku.
Nejstarší zprávu o Dobršíně máme v listině z roku 1372 uvádějící dobršínský dvůr jako součást daru sušickému špitálu sv. Alžběty. Ačkoli ves později připadla ke královskému hradu Kašperk, její osudy byly stále velmi úzce propojeny s nedalekou Sušicí, jejíž šosovní vsí se Dobršín definitivně stal za Rudolfa II. koncem 16. století. Sušickým majetkem pak zůstal až do poloviny 19. století.
Jádro obce tvoří nevelká ulicovitá náves o délce pouhých 130 metrů situovaná na úpatí Pumperku, obklopují ji velmi hustě seskupené štítově orientované domy. Jihovýchodně od vlastního jádra vsi se nalézá druhé sídelní centrum „V Luhu“ a necelý kilometr směrem na Sušici stojí dobršínský mlýn poháněný vodou z říčky Ostružné. Mladší usedlosti později obklopily i silnici vedoucí z Dobršína na Budětice.
Zděná, výjimečně roubená, stavení rozmanitých architektonických typů tvoří jedinečný soubor lidové architektury odrážející vliv hned dvou národopisných oblastí, a to Prácheňska a šumavského podhůří. Můžeme zde obdivovat nejen archaické sýpky, špýcharové domy, zděné klasicistní budovy, ale i výstavní pozdně klasicistní domy s křídlovými štíty odrážející zřejmě vliv reprezentativní architektury sušických měšťanských domů. Význam tohoto výjimečného architektonického celku dokládá i prohlášení Dobršína vesnickou památkovou zónou.
