Srby leží 5 km západně od Horšovského Týna na obou březích Radbuzy. Okolí bylo osídleno již v době bronzové. První zmínka o vsi je z roku 1312, vesnice je uváděna pod jménem „Surb“. Roku 1452 je v české listině zmíněn poddaný Václav Srb, řečený Želézko, a jeho povinnosti k pánům z Ronšperka. Ve středověku byly v okolí tři mlýny, dva z nich (horní a dolní) dosud existují. V 16. století připadla vesnice definitivně k panství v Horšovském Týně. Před třicetiletou válkou zde převažovali patrně protestantští Češi, v 17. století přišla rekatolizace a noví němečtí obyvatelé. Roku 1654 je poprvé zmíněn německý název vsi, který zněl Sirb (hovorově také Sier či Surb). V 18. století byla v Srbech postavena nejprve barokní kaple a poté větší barokní kostel sv. Jana Křtitele. V blízké Ferdinandově huti se v 2. polovině 19. století zpracovávalo železo. Roku 1934 byl postaven nový betonový most přes řeku Radbuzu.

Po odsunu převážně německého obyvatelstva po druhé světové válce dosídlili Srby zejména Volynští Češi a Češi z Chodska. Stejně jako dříve se i nyní většina obyvatel živila zemědělstvím. Zklamání z poválečného vývoje vedla k odchodu části obyvatel. Ves se začala vylidňovat a chátrat, nedařilo se ani místnímu zemědělskému družstvu. Zrušeno bylo i malé místní muzeum ve škole, kde byly uloženy nálezy z okolních mohyl. Roku 1970 byl v obci otevřen kulturní dům. Roku 1973 byl odhalen pomník příbuzným Volyňských Čechů, kteří padli jako příslušníci 1. československého armádního sboru na Dukle.  Roku 1982 byla v Srbech zrušena škola.

Starší dochované usedlosti vznikly většinou po roce 1880. Architektonicky hodnotné jsou čp. 21 a čp. 25. V kapličce na mostě je umístěna socha lidového kameníka Georga Böhma z Tachovska. V okolí najdeme také tajemné balvany z černé žuly, označované jako „železňáci.“  Srby jsou známé také pořádáním oblíbené neckiády.

Strašidýlka z okolí Srb

Kde stojí mlýny, žila odedávna i strašidla. V mlýně na Radbuze měli například malého rozpustilého čertíka. Nikomu neubližoval, ale rád škádlil místní i mleče. Jednomu pantátovi ukradl čepici a vyhodil ji někam za trámy. Sedlák se ale nedal a shodil čertíka do náhonu, ten se řádně vyráchal a navíc se zachytil tak nešikovně, že se dostal do mlýnského kola. Když se celý pochroumaný vymotal ven, dopálil se a ze mlýna zmizel. Jednou pro vždy.

Jindy šli místní chasníci k muzice. Potkali zde děvčata, která nikdy předtím neviděli. Zatancovali si a že je doprovodí domů. Děvčata nechtěla, ale nakonec se nechala umluvit. Šli temnou nocí směrem k hornímu mlýnu a chlapcům najednou začalo připadat, že dívky ve svitu měsíce blednou, ba dokonce zelenají, až začínají v obličeji připomínat žáby. Když došli k rybníku u mlýna, dívky najednou žbluňk a skončily přímo do rybníka. Byly to hastrmanovy dcery. 

Ve Ferdinandově údolí zase řádili hejkalové, v noci kvíleli a křičeli. Kdo se prý vydal za jejich voláním, s tím byl konec.

Založení Ferdinandovy huti ve Ferdinandově údolí

Roku 1837 zahájila tavbu Ferdinandova huť patřící Trautmansdorfům. Dodnes ji připomíná název zdejšího Ferdinandova údolí (Ferdinandsthal), ležícího asi 500 m severozápadně od Srb. Lidově se mu říká „Šmelc,“ podle německého výrazu „schmelzen“ tj. tavit. Malý podnik s vysokou pecí na dřevěné uhlí byl znám kvalitou svých výrobků, kterou se mohl rovnat například železárnám v Hořovicích. Pracovalo zde kolem 15 lidí. Vyráběly se zde například litinové kříže, které se dodnes dochovaly na okolních hřbitovech. Ruda se dovážela např. z dolů Barbora u Hostouně či z Apoleny u Vidic. Provoz fungoval do roku 1863, pak zde začala pracovat pila.
Žili zde i drobní zemědělci a stála lesovna. Roku 1923 zde byla otevřena česká třída, pobočka německé školy v Srbech. České obyvatelstvo bylo vyhnáno roku 1938, poté zde žili Němci, kteří byli odsunuti po druhé světové válce. Po roce 1945 byla pila využívána jako stodola.
Dodnes jsou po Ferdinandově huti patrné stopy (sklepy, jezy, náhony, zdi ze struskových kvádrů). Z Ferdinandova údolí vedl také renesanční vodní kanál, který napájel rybníčky v oboře v Horšově (viz Horšov, Polžice).

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Ferdinandova huť

věcný:

• mlýn
• kostel sv. Jana Křtitele
• výklenková kaple
• Volyňští Češi

jmenný:

• Trautmannsdorfové
• Václav Srb