Semněvice leží na náhorní plošině 7 km severně od Horšovského Týna, první zmínka o nich je z roku 1264. Tehdy ves patřila muži jménem Petr. Německý název obce Hochsemlowitz je reakcí na jeho vyvýšenou polohu („Hoch“ znamená „vysoký“).  Ve 14. století byla ves v majetku děkanské kapituly sv. Apolináře v Praze. V 15. století byla v zástavě pod Pořejovem. Na konci 15. století připadla pod Horšovský Týn. Až k roku 1548 máme zmínku o zdejší tvrzi, která snad stávala poblíž kostela sv. Jiří. Tehdy se o ní píše již jako o pusté. Ve vsi převážilo postupně německé obyvatelstvo, po odsunu i zde prudce klesl počet obyvatel. O starší památky se mnoho nedbalo. 

I nejvýznamnější památka, kostel sv. Jiří, který je v jádru gotický, měl po roce 1989 narušenou statiku a potřeboval opravu. Ke kostelu se vztahuje kdysi oblíbená pověst o donátorce, paní Lucii.  Kromě kostela najdeme v obci dvě menší kaple v majetku obce. Plochostropá obdélníková kaplička z režného zdiva stojí za vsí při cestě do Křakova, na východním okraji vsi stojí kaplička novogotická a u ní pamětní kříž. Zachovalo se zde několik zajímavých objektů lidové architektury. V minulých staletích byl na návsi také rybník.

Okolo Semněvic bylo několik pamětních kamenů, po nichž nedávno pátral Zdeněk Procházka. Nenalezl však již ani jeden.  Zůstaly jen pověsti, některé s historickým jádrem. Připomeňme alespoň skutečný příběh, který se vázal ke křížovému kameni při cestě ze Semněvic do Velkého Malahova. 13. 2. 1679 zahynula za obcí při sněhové vánici při cestě do kilometr vzdálené vsi Ostromeč osmnáctiletá dcera sedláka Jakuba Krále z Velkého Malahova, Helena. Našli ji až za osm dní. Zápis o jejím smutném konci se dochoval v matrice v Semněvicích. Helenin kámen s nápisem HELENA KRAHL 1679, zmizel v 50. letech při scelování pozemků při kolektivizaci.

Čertův kámen

Mezi Mezholezy a Semněvicemi se donedávna nacházel zvláštní kámen. Nahoře vypadal jako sedátko. Místní vyprávěli, že na něm občas vídávali zasmušilého čerta. Jen tak seděl a o něčem dumal. Prý se kdysi vsadil s vychytralým krejčím ze vsi Vranov. Dal mu spoustu zlata s tím, že si pro něj za tři roky přijde. Tři roky uplynuly jako voda. Krejčí dodržel slib a šel za čertem na smluvené místo, na hrad Starý Herštejn. Čert už tam byl, povaloval se na velkém kameni a povolil krejčímu poslední přání. Krejčí chtěl, aby čert odnesl balvan, na kterém seděl, i s ním, na náves v Semněvicích. Ale musel dorazit, než přestanou v tamním kostele zvonit. Čert se ušklíbl, že je to maličkost, že se s krejčím klidně vsadí o jeho duši, že to dokáže ještě dřív. Zvedl krejčího i kámen a letěli. Když zvonění přestalo, byl sotva v půli cesty. Upustil kámen a uletěl. Krejčí byl volný a začal se opět živit svou prací, pro jistotu. Podle jiné varianty se stal mnichem v Kladrubech. Kámen byl rozlámán a použit na stavbu školy v Merklíně a pivovaru ve Stodě. Někteří badatelé spojují tuto pověst s Čertovým kamenem u Velkého Malahova. Ten dosud existuje. Jde o žulový blok s miskovitými prohlubněmi v lese 1 km západně od Velkého Malahova. Vypráví se o něm také pověst o nezdárném Poldovi, který ovšem čertovi neunikl.

Důsledky kolektivizace zemědělství aneb jak vznikla místní Sahara

Charakter krajiny kolem Semněvic se zcela změnil v 50. letech 20. století. Při scelování pozemků zmizely četné polní cesty, meze i polní kříže a smírčí kameny, kterých bylo kolem Semněvic několik. Drobné památky byly připomínkami někdejšího místního německého obyvatelstva, proto o ně komunistický režim nejevil zájem, spíše naopak. Rozoráním přirozených hranic mezi poli vedlo k erozi a vysychání polí. Scelené lány mezi Semněvicemi a Velkým Malahovem místní proto překřtili trefně na Saharu. 

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• socha sv. Jana Nepomuckého
• křížový kámen
• lidová architektura

jmenný:

• Zdeněk Procházka
• Karel Legát