Hrad Nový Herštejn (z německého „Herr“ a „Stein“ – tedy Panský kámen či Panská skála) se nachází tři kilometry východně od Kdyně, vede k němu červená turistická stezka. Průvodce doporučují jeho návštěvu zejména na podzim či na jaře, kdy malebnost dobře uchované zříceniny podtrhává krása zdejší přírody - stoleté stromy i vzácné květiny. Však bylo okolí zříceniny vyhlášeno již roku 1933 státní přírodní rezervací.

Hrad byl založen na zajímavém půdorysu nepravidelného trojúhelníka, v jeho rozích stály obranné věže. Hrad chránil také mohutný příkop a val. Nejlépe se do dnešní doby dochovaly zbytky výstavného dvoupatrového či dokonce třípatrového čtvercového paláce. Nejznámější částí vnějšího opevnění byla tzv. Panenská bašta. Zříceninou je hrad od roku 1475, kdy ho vyplenilo bavorské vojsko. Hrad vznikl někdy v první polovině 14. století, prvně je zmíněn roku 1348, ale postaven byl patrně již dříve. Uvažuje se, že jeho zakladatelem by mohl být Bušek II. z Velhartic, syn známějšího Buška I., komorníka Karla IV., známého z Nerudovy balady. I Bušek II. byl v královských službách. Jeho dědici Protiva a Břeněk už jsou v pramenech (1348–49) zmiňováni přímo v souvislosti s hradem. Tato větev pánů z Velhartic se pak psala také jako Herštejnští z Velhartic nebo jednoduše páni z Herštejna. Z dalších majitelů stojí za zmínku Ješek z Velhartic, královský maršálek (zemřel 1373). Jeho syn Jan měl spory s mocnými Rožmberky, kteří ho jednou i zajali. Později se dostal do sporu se sousedními bavorskými knížaty. Válku s Bavory „podědili“ i jeho potomci, především jeho vnuk Jan, za kterého nakonec Bavoři roku 1475 hrad jako sídlo škůdce a loupeživého rytíře dobyli, Jana odvezli s sebou do Bavor a propustili ho až po slibu zaplacení výkupného. Poničený hrad se dostal krátce do vlastnictví známého Půty Švihovského a po jeho smrti do rukou jeho syna Břetislava, který provedl alespoň drobné opravy. Panstvo však již na hradě nikdy nesídlilo. Nový Herštejn se dostal do držení města Domažlice, které však statek ztratilo jako trest za účast v odboji proti Ferdinandu I. Z dalších majitelů je nejdůležitější rod Černínů, který zde měl majetky až do roku 1945. Znak tohoto rodu dodnes najdeme na myslivně pod hradem.

O třech zazděných pannách

Novější válcovitá věž v hradbě nad přístupovou cestou k hradu byla pojmenována Panenská věž či Panenská bašta. Podle pověsti do ní nechal Jan z Herštejna zazdít své tři dcery a také všechny poklady, které získal v drobné válce se svým bavorským sousedem.  Věřil, že je tak ochrání na dobu, kdy hrad dobývalo bavorské vojsko. Hrad však padl, Jan byl odvlečen do zajetí a nebohé dívky ve svém úkrytu zahynuly. Dodnes se prý na hradě zjevují a čekají za vysvobození. 

Dobytí hradu Bavory roku 1475

Roku 1475 definitivně došla trpělivost bavorskému vévodovi Albrechtovi. Páni z Herštejna mu působili neustále škody. A ten drzý pán Jan z Herštejna zase porušil dané slovo. K novému Herštejnu vytáhlo již podruhé bavorské vojsko a hrad dobylo. Na zbytcích zdiva a v terénu jsou dodnes patrné stopy po obléhání, Bavoři použili k stržení zdí poddolování a vylamování. Jan byl odvlečen do Bavor a dobytí hradu vstoupilo do světa místních pověstí.     
   

Jan z Herštejna

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Kdyně

jmenný:

• Půta Švihovský ze Švihova
• Jan z Herštejna
• Ješek z Velhartic