Mutěnín

Mutěnín - Okres Domažlice

Základní informace

typ památky: Drobné památky

Stručné představení

Mutěnín býval v 16. století městem, dolovala se zde měď. Kostel sv. Michaela s krásnou freskovou výzdobou, barokní sochy, židovské domky a hřbitov.

http://www.mutenin.cz/

Památky v oblasti

Kostel sv. Bartoloměje v Mutěníně

Kostel sv. Bartoloměje v Mutěníně
Původně jednolodní gotický kostel ze 14. století.

Historie

Obec 17 km severozápadně od Domažlic. Název je patrně odvozeno od jména pravděpodobného zakladatele, pražského purkrabího Mutiny z Bukovce, který je připomínán v letech 1174 – 1185. Německý název je zkomoleninou českého, zní Muttersdorf (tedy Matčina vesnice); německé obyvatelstvo zde převládlo až v 17. století, kdy do Mutěnína přicházeli němečtí horníci. Roku 1253 se po vsi psal Zbraslav z Mutěnína. K povýšení na městečko došlo ve 14. století. Od roku 1513 do roku 1852 drželi Mutěnín Vidršpergárové z Vidršperka. V 16. století zažil Mutěnín období svého největšího rozkvětu, Vidršpergárové získali od panovníka dolovací práva, v okolí Mutěnína se začala těžit měď. Vzpomínkou na slavnější a bohatší časy jsou četné místní pověsti, podle kterých se u Mutěnína těžilo dokonce zlato a skrývaly tajemné poklady. Roku 1577 byl Mutěnín povýšen na město. Roku 1644 vyplenili město Švédové. Po smrti posledního Vidršpergára vlastnil Mutěnín krátce baron Beck, pak připadl pod panství Poběžovice. Ještě roku 1870 zde žilo skoro 1200 obyvatel. Počet obyvatel postupně klesal, roku 1930 zde ve 205 domech žilo 986 Němců a 13 Čechů. Většina německých obyvatel ale byla odsunuta. Ve 20. století se počet obyvatel pohyboval kolem tří stovek, i po dosídlení z Klatovska a Kdyňska. Došlo také k řadě demolic starých domů.

Nejcennější místní památkou je kostel sv. Bartoloměje, původně ze 14. století. Středověká vodní tvrz na východním okraji městečka se nedochovala, byla přestavěna na barokní zámek, který však roku 1751 vyhořel. Stejný osud stihl i nový zámek Vidršpergárů na severní straně náměstí (1877).  

Nepřežil ani známý barokní Svatotrojiční sloup, který nechal roku 1711 zhotovit celník Jakub Josef Göhl a jeho žena Renata. Stál před tehdejší celnicí na náměstí (čp. 35). Vlastní Svatá Trojice byla doplněna o klečící P. Marii a dvě hlavičky andílků. U paty sloupu byly ještě sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Judy Tadeáše. Kolem bylo zábradlí z žulových kuželek. V 60. letech 20. století byl sloup zbořen, jeho části byly zahrabány za vsí.  V Mutěníně zbyla barokní socha Piety a sv. Jana Nepomuckého. Z historických domů jsou zajímavé staré domy čp. 37 a 38, jižně od ulicové návsi se zachovalo i několik domků z původní židovské čtvrti.

Z vesniček, které spadaly pod Mutěnín historicky, stojí za zmínku především osada Závist (kousek od Rybníka), kterou prochází rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Tj. pokud prší, stéká voda z jižní strany střechy domu čp. 17 do Nemanického potoka a odtud s Dunajem do Černého moře. Voda ze severní strany téže střechy stéká naopak do Radbuzy a odtud přes řeku Mže a Labe do Severního moře. Podle pověsti objevili místo, kde dnes stojí Závist obyvatelé Mutěnína, když na sklonku třicetileté války hledali útočiště před Švédy. Janu Jakubovi Vidršpergárovi z Vidršperka se zde měl dokonce narodit syn Friedrich František, matka však dramatický porod nepřežila. Zajímavá lidová architektura.
Pod Mutěnín spadají dnes i osady Starý Kramolín, Erazim a Ostrov. Malebná vesnička Starý Kramolín byla zmíněna poprvé roku 1379, historicky patřila pod statek Hostouň. Název vsi byl snad odvozen od výrazu „kramol“, což znamenalo „spor.“  Víska Erazim (něm. Erasmus) získala název podle kostelíka sv. Erazima, zmiňovaného již roku 1400 a zrušeného Josefem II. Asi 500 m severně od vsi Erazim bývaly mutěnínské doly na měď. Přes Ostrov (něm.Wasserau), zmíněný poprvé roku 1379 a nazývaný také Bezvěrov, procházela historická stezka z Mutěnína do bavorského Schönsee, která zároveň tvořila hranici mezi územím stráženým domažlickými a přimdeckými Chody. Dnes jsou v Ostrově hlavně rekreační objekty.

Významné pověsti

O zlaté studni v Mutěníně 

Bohaté bylo kdysi město Mutěnín. Zlato se dalo najít v místním potoce. A na dně staré studny prý ležel zlatý řetěz a spousta dalších klenotů. Vzít si ho mohlo jen nevinné dítě narozené v neděli. A jen o svatém velikonočním týdnu. Pověst vypráví, že kolem studny šla právě v dobu, kdy bylo možno poklad spatřit, matka s dítkem narozeným v neděli. Všimla si, že ze studny vychází zvláštní záře. Podívala se dolů a zjistila, že se voda dočista ztratila. Do studny vedly kamenné schody. Na dně se cosi kovově lesklo. Sestoupila rychle i s dítětem do studny. Posadilo ho na hromadu zlaťáků, aby si hrálo, a začala nabírat peníze a šperky do zástěry. Pak bohatství vynesla ven. Když se ale chtěla vrátit, schody zmizely a studna byla zase plná vody. Celý rok se nešťastná matka trápila. O velikonocích spěchala ke studni a modlila se, aby mohla sestoupit dolu. Když se objevily schody, rychle seběhla do studny. Dole sedělo její dítě a vesele se smálo. Matka ho popadla a spěchala nahoru. Ono bylo jejím největším pokladem. Poklad tak čeká ve studni na své dítě dodnes. Poklady se měly skrývat i v okolí Mutěnína. V místních mokřinách viděli lidé tancovat tajemná světélka, která prý strážila poklady. 

Významné události

Požár starého zámku 1571


Na východní straně vsi stávala středověká vodní tvrz. K její obraně sloužil i rybník, obnovený v letech 1994 – 1995. Zachoval se také původně barokní hospodářský dvůr. Na místě tvrze byl postaven barokní zámek, jehož smutný konec vstoupil do místních pověstí. U úmrtního lože jednoho z mutějovických Vidršpergárů hořelo několik svíček. Od jedné z nich vypukl požár, který zničil celý zámek. Vidršpergárové po požáru bydleli v panském domě na severní straně náměstí, který byl v letech 1823 –24 přebudován na nový zámek. Ten lehl popelem roku 1877.  Vidršpergárové mají hrobku v místním kostele sv. Michaela. Náhrobník Kryštofa Vidršpergára (zemřel 1852) je ve stěně kaple na místním hřbitově.

Významné osobnosti

Jakub Josef Göhl

Fotografie

MutěnínKostel sv. Bartoloměje v Mutěníně