- Drobné památky
Chodov
Chodov - Okres Domažlice
Základní informace
typ památky: Drobné památky
Stručné představení
Starobylá chodská vesnice s několika dochovanými doklady lidové architektury. Smírčí kříže.
Památky v oblasti
Křížové kameny v Chodově
Dva smírčí kříže.
Venkovské usedlosti v Chodově (čp. 40, 70, 71)
Roubené domy na východní straně návsi.
Historie
Chodov, německy Meigelshof, leží na úpatí Haltravy 8 km jihozápadně od Domažlic. Poprvé je připomínán mezi starými chodskými vesnicemi roku 1325. Německý název vsi má být odvozen od starého výrazu pro „potměšilce“ („Meuchel“). Chodovu ho pravděpodobně dali Lamingenové, s kterými vedli obyvatelé spory. Život v Chodově nebyl lehký, okolí nebylo právě úrodné. Místní měli co dělat, aby se uživili. Většina obyvatel proto pracovala v okolních lesích.
V horní části vsi stojí pod kaštany pozdně barokní šestiboká kaplička Jana Nepomuckého s jehlancovou střechou a se zvoničkou z 2. poloviny 18. století. Bývaly v ní pozdně barokní sošky sv. Václava a sv. Vojtěcha a raně barokní soška P. Marie, které však dnes již chybějí. Kaple byla opravena naposledy roku 2005. Cenné jsou venkovské usedlosti čp. 70, 71 a 40. V dětství žil v Chodově spisovatel a lékař Josef Thomayer, pobýval zde i národopisec Jan František Hruška, který žil v nedaleké Peci pod Čerchovem. V obci se nacházejí dva smírčí kříže.
Významné pověsti
Chodská stráž v Chodovských skalách
Za Chodovem směrem na Pec pod Čerchovem jsou dodnes tajemné Chodovské skály vzniklé obnažením českého křemenného valu. Jsou dlouhé několik set metrů. Jednou děvečce z Chodova uteklo ze statku prase. A rovnou do skal. Dívka se rozběhla za ním, viděla už jen, jak zvíře zmizelo v jedné ze skalních děr. Opatrně vlezla za ním. Když se rozhlédla, zjistila, že ji chodba dovedla do tajemné jeskyně. Spali zde vojáci, jen jeden poklízel u koní. Usmál se na dívku a zeptal se, co tu hledá. Když mu odpověděla, pomohl jí najít neposlušné zvíře. A nasypal jí do zástěry pár koňských koblížků. Dívka spěchala domů a koňské nadělení vysypala před jeskyní na zem. Když se vracela, všimla si, že se na ni lidé nějak divně dívají. Když se na sebe pořádně podívala, viděla, že se její šaty lesknou zlatem od zbytků koblížků a slámy. Rozplakala se a rozběhla se zpět. Vyhozené koblížky ale už nenašla. Od místního písmáka se pak dozvěděla, že ve skále viděla část vojska Svatého Václava. Světec ho sem poslal, aby hranice s Bavorskem byla chráněna. Proto prý také ze skal netekla pramenitá čistá voda, ale hnojnice. Vojáci vodu potřebovali. A když místní kosili, odnesl jim zase vítr část trávy, aby koně měli co do žlabu.
Významné osobnosti
Další
Literatura
Rejstříky
místní:věcný:
jmenný: