Dvě legendární výpravy Chodů a Matěje Přibka z Draženova do Prahy
Z Draženova (Dražinova) pocházel legendární chodský praporečník Matěj Přibek, který se zúčastnil průvodu vezoucím do Prahy památný kámen pro základy Národního divadla roku 1868. Kámen v Praze předával zemský poslanec za domažlické a kdyňské venkovské obce Jakub Škarda (1829 – 1894). Při předávání pronesl Škarda projev, ve kterém shrnul v dobovém duchu úlohu regionu: „Na severním úpatí velebné Šumavy, kde v starých dobách již vtírali se nepřátelé do země, strmí do výše vrch Čerchov, který svědkem byl toho, jak Sámo porazil franckého krále Dagoberta, jak zvítězil Břetislav, jak chrabří husité porazili hordy křižácké. Čerchov ten posílá Vám kámen do základů budovy umění národních na důkaz, že přední strážcové naši na nejzazším západu Šumavy, stateční Chodové, stojí pilně na stráži za práva a čest vlasti a národa a žehnají společnému dílu národnímu, jemuž provolávám ,Nazdar!´“ Hostinský Matěj Přibek inspiroval roku 1882 Aloise Jiráska k vytvoření postavy praporečníka v „Psohlavcích“(1884). Jirásek napsal postavu tak podařeně, že i sám Přibek uvěřil, že je z rodu dědičných praporečníků.
Traduje se o něm i další historka. Dialektolog Jan František Hruška uspořádal u příležitosti 50. výročí zrušení roboty výlet Chodů do Prahy na „Psohlavce“ od Kovařovice do Národního divadla. Přibek byl už tehdy velebný kmet, přesto působil velmi důstojně. Při scéně, kdy se Kozina brání před soudem, Přibek prý zvedl čakanu a zavolal na celé divadlo: „Nic se nebúj, Kozino, my jsme s tebú!“. Přibek je pohřben na hřbitově v Klenčí.
