Jak naznačuje německý název Postřekova, který zní v překladu „Starý Postřekov“, existoval také Nový Postřekov. Tím byla právě dnešní vesnice Díly na svazích Haltravy. Podle jedné verze byla obec založena vrchností jako dřevařská vesnice roku 1788. Vznikla na postřekovských „dílech“ (tj. pozemcích). Druhá verze hovoří také o dílech, ale o dílech ze selských statků v Postřekově, na kterých se usazovali selští synové. Je možný i vznik kombinací obou způsobů. Hovoří se také o založení vsi v bývalých obecních lesích, které chodským obcím vrátil, byť nerad, sám Lamingen.  Díly (Nový Postřekov) leží 2 km jihozápadně od Postřekova.

Místní obyvatelé pracovali v okolních lesích, zpracovávali len, vyráběli typické hubkové čepice, vyšívali, paličkovali krajky, pletli košíky. Provozovali i klasická řemesla, jako krejčí, švec, zedník, truhlář apod.

Roku 1906 se Nový Postřekov (Díly) dočkal vlastní školní budovy. V první světové válce padlo 29 mužů z obce, zůstalo po nich 41 sirotků. Roku 1924 byl odhalen pomník padlým. Klidnější dny první republiky vystřídalo napětí třicátých let a posléze druhá světová válka.

Dne 24. listopadu 1938 byl Nový Postřekov (Díly) spolu s Postřekovem i přes svůj český charakter zabrán Němci. Konec druhé světové války byl dosti dramatický. Američané ostřelovali ves z děl, snad proto, že u lesa zůstaly stát dva německé obrněné transportéry. Do obce přijeli Američané 1. května. Ve stejný den bylo zničeno v lese nad Dobrou Vodou americké vozidlo, zahynulo pět vojáků. Jejich památku připomíná nový pečlivě udržovaný pomník, ukrytý ve stínu stromů. Němci se pozic v okolí nevzdávali snadno.

Po válce odešla část místních obyvatel (174 lidí) doosidlovat jiné části pohraničí. Roku 1946 se místní pustili do stavby nové kapličky Cyrila a Metoděje, která byla dokončena roku 1947. Zvon sem byl přemístěn ze staré kaple v Caparticích. Obraz obou věrozvěstů namaloval Josef Šebek. Kaple patří obci. Roku 1952 se Díly odtrhly od Postřekova a přijaly definitivně své jméno (již předtím mívaly někdy i vlastního starostu, ale spadaly stále rozhodováním pod Postřekov). Roku 1980 se Díly načas s Postřekovem opět spojily, osamostatnily se znovu roku 1990. Roku 1999 obec získala znak a prapor. V devadesátých letech byla postavena řada nových rodinných domků.

O škalnících na Sádku

Vrch Sádek byl opředen řadou pověstí. Bydleli v něm trpaslíci, kterým místní říkali škalníci. Byli asi velcí nepořádníci a jako správní chlapi neradi uklízeli. Když potkali v lese Káče Kysibluc z Dílů, zaradovali se. „Jestli nám uklidíš, dobře se ti odměníme!“ Jak slíbili, tak udělali. Když Káče vydrhla rejžákem všechny jejich podzemní sály a utřela na všech skalních římsách prach, dali jí nůši plnou hub. Káče byla ráda. Celý den předtím běhala po lese a nenašla ani jedinou. Když seběhla dolů pěšinkou k Dílům, nestačila se divit, sousedé ji vítali, jakoby ji už dlouho neviděli. Brzy zjistila, že strávila ve skále celý rok. A houby v nůši se změnily v pravé zlato.    

Vrbovy výpravy na Sádek – legenda o „kostelišti“ a „maštalích“ na Sádku

Spisovatel Jan Vrba (1889 – 1961) pořádal v době první republiky řadu výletů do okolí pro své známé i další zájemce. Prezentoval při nich svoji teorii o náboženských příčinách chodských rebelií, kterou představil i ve svých románech (zejména třetí díl jeho románové trilogie „Chodské rebelie“ s názvem „Kozina“) a vlastivědných průvodcích. Podle něj bylo na vrchu Sádek u Dílů tzv. „kosteliště“. Chodové se zde měli scházet na tajných husitských bohoslužbách ještě po Kozinově popravě. Do skal také prý odváděli dobytek v nebezpečí. Vrbovy názory měly velký ohlas mezi laickou veřejností. Na Sádku byl dokonce na skále vytvořen dodnes zachovaný obrys kalicha. Odborná veřejnost (stejně jako Vrbův přítel Jindřich Šimon Baar) příběhy o tom, jak se nekatoličtí Chodové scházeli v horách na husitských bohoslužbách, odmítala. Archivář František Teplý roku 1928 zveřejnil z Baarovy pozůstalosti brožuru polemizující s Vrbovými názory pod názvem „Nehistorická historie“ (1928). Baar upozornil na to, že Vrba směšuje husitskou a pozdější utrakvistickou víru. O údajné husitské mši a „maštalích“ pro dobytek na Sádku podotkl Baar kousavě: „To může Vrba povídat leda okresnímu osvětovému sboru ve Kdyni...A „maštale“ na sádecké skále? Tomu se smějí naši sedláci ještě dnes. Nevyvedl by tam ani kozu, a kdyby ji tam vyvedl, tak by ji nesvedl dolů.“

Jan Smudek

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Postřekov
• Capartice

věcný:

• pomník padlým
• kaple sv. Cyrila a Metoděje

jmenný:

• Josef Šebek
• František Teplý
• Jan Smudek
• Lamingen
• Jindřich Šimon Baar