Malá vesnice Pačín, která se dnes skládá z deseti domů a stejného počtu stálých obyvatel, se rozkládá v částečně zalesněné, zvlněné krajině západního Bezdružicka. V písemných pramenech se název vsi poprvé objevil roku 1405, obec vznikla ve vrcholném středověku kolem návsi, které vévodí několik menších rybníků. Ústřední prostranství je na západě a na severu obklopeno souvislým pásem zástavby, na východě a na jihu se otevírá do krajiny. V osadě bylo druhotně zbudováno několik chalup, nezanedbatelná část domů a hospodářských stavení podlehla ve 20. století demolici, a to v souvislosti s populační stagnací po vysídlení německého etnika, k němuž došlo po skončení druhé světové války.

Většina usedlostí, které až na jednu výjimku pocházejí ze závěru 19. a první třetiny 20. století, byla poznamenána novodobými rekonstrukcemi a neslohovými adaptacemi. Onou výjimkou je mohutná patrová obytná stavba čp. 1, která spatřila světlo světa už roku 1774. Zděné přízemí s původní dispozicí, hrázděné patro a štít s dekorativními prvky i pavlač s dřevěnými sloupky jsou poznávacími znameními jedné z nejvýznamnějších památek lidové architektury v celých západních Čechách. Především díky ní byl Pačín roku 1995 prohlášen vesnickou památkovou zónou.

Literatura

Seznam literatury