Železná Ruda, dříve známá svým německým jménem Eisenstein, vznikla jako osada v blízkosti zemské hranice, kde se na místním hamru zpracovávala železná ruda. Právě od této provozovny bylo toto území patřící až do 18. století do přímého královského majetku pojmenováno. Již koncem středověku máme doloženo, že zdejší statek sloužil králi jako vhodná komodita k splácení dobrodiní významných šlechticů. Roku 1542 tak držel okolí Železné Rudy Pavel Kozka, po něm si místní hamr pronajal Jiří z Gutštejna, 1579 dohlížel nad provozem hamru Jiří Kryštof ze Schwarzenberku a jeho potomci tu pak pobývali ještě ve 2. polovině 17. století. Postavení Železné Rudy se však ve 2. polovině 17. století radikálně proměnilo, a to právě v době, kdy ji získali Nothaftové. Za nich se Železná Ruda oddělila od českého království a na čas byla připojen ak Bavorsku, znovu připojena byla až 1713 a tou dobou již definitivně pozbyla statut královského majetku a stala se základem panství Jana Jindřicha Nothafta z Wernbachu. Od Nothaftů zakoupil železnorudské panství Václav Klenovský a od 70. let 18. století až do roku 1852 tu pobýval rod Jana Jiřího Hafenbrädla. Posledím majitelem zdejšího zámku pak byl až do roku 1945 Karel Hohenzollern-Sigmaringen, za nějž Železná Ruda spadala pod bystřické panství.

Onen zvláštní statut Železné Rudy jakožto zastavovaného královského majetku vedl k tomu, že velmi dlouho nevyvstala potřeba vystavět zde šlechtickou či královskou rezidenci, neb zdejší statky fungovaly pouze jako zdroj příjmů z fungujícího hamru. Až Nothaftové jako milovníci lovu měli zájem pobývat na Železné Rudě dlouhodoběji a za tím účelem zde koncem 17. století, dle letopočtu na fasádě snad 1690, vybudovali barokní zámeček. Čtyřkřídlý přízemní objekt byl využíván k obytným účelům jen ze tří čtvrtin, neboť celé severní křídlo posloužilo jako hospodářské zázemí. Exteriér dnes zdobí na jihozápadě zaoblené nároží a hlavní vstup zvýrazněný bosáží, nad ním pak vyniká arkýř se dvěma okny. K zámku také náležela kaple, jež ale zcela zanikla moderními zásahy.

Ve 2. polovině 20. století patřil objekt státu a rychle chátral, havarijní stav vyřešila až nákladná rekonstrukce po roce 2004, kdy objekt zakoupil Zdeněk Bálek. Dnes se zde nachází muzeum.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Eisenstein

věcný:

• muzeum
• hamr

jmenný:

• Pavel Kozka
• Jiří z Gutštejna
• Jiří Kryštof ze Schwarzenberku
• Nothaftové
• Jan Jindřich Nothaft z Wernbachu
• Václav Klenovský
• Jan Jiří Hafenbrädl
• Karel Hohenzollern-Sigmaringen
• Zdeněk Bálek