Kostel nechal do pozdně barokní podoby přestavět hrabě Taafe v roce 1773. Vnitřní vybavení a především náhrobníky ze 16. století však poukazují na existenci jejího mnohem staršího předchůdce.
Jedná se o jednolodní sakrální stavbu s půlkruhovým, odsazeným presbytářem a se sakristií po severozápadní straně lodi. Oratoř byla vystavěna dodatečně v roce 1824, v západní části lodi se nachází kruchta. Kostel má zaoblená nároží obložená pilastry a stěny protínají pilastry doplněné o čabrakové hlavice. Okna jsou kasulová. V interiéru jsou valené klenby, v presbytáři se zrcadlem a v lodi s výsečemi, vybavení je rokokové, avšak za pozornost stojí několik starších částí. Především se jedná o hlavní rámový oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, na němž jsou umístěny dvě pozdně gotické sochy z doby kolem roku 1500. Naopak velmi mladý je empírový oltářík sv. Jana Nepomuckého. Za pozornost stojí i pozdně gotická kamenná křtitelnice s reliéfními erby a náhrobníky ze 16. století.
