V rozsáhlém komplexu světecké jízdárny, druhé největší stavbě svého druhu ve střední Evropě, se unikátním způsobem prolínají prvky průmyslové architektury a technických výdobytků poloviny 19. století s romantickým tíhnutím k historismu a šlechtickou touhou po reprezentaci, přepychu a pohodlí. Novorománskou jízdárnu nechal v letech 1857 až 1861 zbudovat kníže Alfréd Windischgrätz. Objekt jeho potomkům sloužil až do roku 1945, kdy správu památky převzal stát. V nových politických, ekonomických a společenských podmínkách neměla využití a začala pozvolna chátrat. Od roku 1981 se kvůli špatnému technickému stavu uvažovalo o demolici pamětihodnosti, k níž však naštěstí nikdy nedošlo. Roku 1997 převzalo správu jízdárny město Tachov, od roku 2000 probíhá její postupná rekonstrukce, která umožnila částečné zpřístupnění veřejnosti.

Návrh architektonického řešení budovy vypracoval Adam Haberzettl. V interiéru mohlo být ustájeno až 24 koní, péči o zvířata usnadňovalo technické zázemí v podobě kovárny, skladů a uhelny v suterénu. V patrech se nalézaly ochozy a pokoje pro návštěvníky. Nejvýstavnější vnitřní prostorou je knížecí lóže, z níž se otevírá velkolepý pohled do velké jízdárenské haly. Střecha je opatřena hranolovým světlíkem, který v kombinaci s vysokými okny zajišťuje osvětlení interiéru.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

jmenný:

• Alfréd Windischgrätz
• Adam Haberzettl